Františka Veselá

„My jsme v té době [Pražského povstání] byli v krytu v budově ministerstva. To nebyl kryt vybudovaný jako kryt, ale podzemní prostory, kde byly archivy. Dokonce jsme tam měli skupinu lidí, to byla svatba. Jeden z těch dnů měli svatbu, asi na začátku revoluce, protože už se nemohli vrátit domů. To byli snad nějací lidi z venkova, příbuzní jedné rodiny. Přišli tam, že tam budou mít nějaké společné pohoštění, ale už se nikam nedostali a zůstali s námi v krytu. Tam jsme spali na zemi. Ale pokud šlo o jídlo, byli jsme dobře zásobovaní – já nevím, jak je to možné – z jatek. To je z Těšnova kousek. Takže jsme dostávali salám, pečivo, to zase bylo v Praze 7, to bylo taky kousek, tam byly ty mlýny. Takže o jídlo jsme měli postaráno.“

„Ten den na začátku října, byla to snad sobota, maminka mě poslala, ať jdu něco nakoupit. Hanička Rusňoková, to byla kamarádka, s kterou jsem se tam setkala, jediná holka široko daleko, šla se mnou, a ještě jeden chlapec. Šli jsme do konzumu. To jsme museli do města. Běželi jsme zpátky a já říkám, to si pamatuju přesně: ,Až tak budeme utíkat doopravdy.' Protože pořád se o tom před námi mluvilo. A teď jsme vyšli za rohem mezi budovami a před naším domem stál traktor, k tomu vlečňák. Tatínek byl v okně v domě v našem bytě a z okna mamince vyhazoval kytky do předzahrádky. A na tom vlečňáku byl nábytek, co se vešlo. Nás tam bylo víc rodin. A tatínek, protože měl řidičské oprávnění na řízení traktoru, pak sedl do traktoru, odjel do Frýdku, tam bylo ředitelství Státních lesů a statků. Já s maminkou jsem šla na nádraží do Těšína. Tam jsme čekali přes noc. Nebo jsme odjeli do Frýdku? Asi jsme odjeli do Frýdku, protože tam směřoval i tatínek. Tam jsem čekala na nádraží s dvouletým bratrem. On ležel zabalený ve vlňáku na lavici. Tam bylo rušno, protože už se to začalo vyprazdňovat, prostě nastal zmatek. My jsme odjeli s maminkou a s bratrem na tu Moravu. A tatínek ještě za námi přišel pro nějaké věci, protože on zůstal ve Frýdku. Pak se vraceli druhý den do toho bytu, ale to víte, to už byl prohledaný… A to, co odvezli, uložili ve Frýdku na pile. Protože pak už ten den, tu sobotu, přišel definitivní příkaz pro Čechy opustit území Těšínska.“