Ing. Petr Vrána

“As far as I remember, the first direct contact with revolution was on Friday the twenty-fourth, when former students from Prague universities came to our high school and brought a video casette with the well-known scenes. As I was in charge of the physics classroom where there was a TV and a recorder, my colleague, Marie Rosenfeldová, brought them to me, so that we could have a look. We invited a group of eight or nine trustworthy colleagues whom we trusted. We watched it and talked about with the students who told us about the atmosphere in Prague, about what's going on thee. It was a first-hand report, not that they had been beaten but they were present, they participated in the demonstration. But, the main point was, they told us that for the Sunday the 26th, a large demonstration is planned on Letná. And they told us that they were returning to Prague, and that we go along!”

„Je pravdou, co říkají vrstevníci (možná někteří o rok starší, kteří šedesátý osmý rok zažili ve věku patnácti, šestnácti let, já měl tehdy dvanáct roků a moc jsem z toho nebyl moudrý), že atmosféra v šedesátém osmém, toho pražského jara, toho období, než přišla okupace, byla možná daleko víc spontánnější, nadšenější. Ale i v tom 90. roku, když probíhala kampaň k volbám, tak nebylo problém sehnat lidi, aby pomohli s vylepováním, aby se angažovali a pomáhali přesvědčovat druhé, aby šli k volbám. To bylo to podstatné, aby nezůstali doma. 'Pojďte k volbám, volte kohokoliv, kdo se tam hlásí, ale pojďte, jsou to první svobodné volby.' Je pravda, že jsme byli zvyklí, že jsme povinně museli. Najednou, když je to dobrovolné, tak si každý řekne, že se na to vykašle. Však oni to za mě udělají. Ale šlo o to, aby k volbám šli a ten hlas dali komukoliv jinému než KSČ.“