The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Roberto Perdomo Fuente (* 1975)

• nació en el año 1975 en la ciudad Julio Antonio Mella en la provincia de Santiago de Cuba, República de Cuba

• cuando tenía dos años, su madre fue sancionada a 15 años en la cárcel por el supuesto delito de incendio

• se graduó como Técnico en la Mecanización Agrícola en ciudad Holguín

• en 2013 entró a la organización “Unión Patriótica de Cuba” [UNPACU] y actualmente es coordinador de la “Alianza Democrática Oriental” [ADO] en su municipio

• en la actualidad apoya al movimiento las “Damas de Blanco” y su campaña “Todos Marchamos”

• como activista de los derechos humanos ha sido más de 650 veces detenido por la Seguridad del Estado, y 200 veces atacado o multado por una suma de 10,900 pesos cubanos

• reside con sus padres en el municipio Julio Antonio Mella

Česká verze příběhu následuje po té španělské:

“No me canso, yo lo que deseo y lucho es una Cuba libre y democrática. Es mi sueño y tengo que verlo hecho realidad”, enfatiza Roberto Perdomo Fuente, relator de derechos humanos y opositor al régimen comunista, sin importar constantes represalias y amenazas hacia su persona.

Mi madre fue condenada a 15 años en la cárcel

La infancia de Roberto Perdomo Fuente, quien nació en 1975 en el municipio Julio Antonio Mella, fue afectada por el encarcelamiento de su madre cuando él tuvo apenas dos años. “Mi madre fue a la prisión por causar el supuesto incendio de una farmacia, aunque después se investigó que la causa del fuego era un corte de electricidad”, describe. Por lo tanto, Roberto y sus tres hermanos crecieron con su padre, con quien trabajaban desde pequeños, sin embargo, ni siquiera así podían tener juguetes o un par de zapatos nuevos. La familia de Roberto nunca estuvo interesada en la política y por la injusta acusación de su madre, jamás apoyaron al régimen comunista. Roberto logró graduarse como Técnico en la Mecanización Agrícola en Holguín, posteriormente atendió al servicio militar obligatorio en La Habana, al concluir regresó a su pueblo natal. Los habitantes del municipio Mella viven de la agricultura y de la pesca. “Es un pueblo productor de azúcar, pero los salarios que pagan a los obreros son ridículos, 350 pesos cubanos[1] al mes. Es una población muy pobre”, comenta Roberto.

Primer arresto por ingresar a la fila de UNPACU

Bajo las dificultades de ganar suficiente dinero para sus necesidades básicas, en un país controlado por el régimen comunista, sin libertades y sin respeto a los derechos humanos de cada persona, decidió Roberto en el año 2013 formar parte de la organización opositora “Unión Patriótica de Cuba” [UNPACU][2]. “Mi primer arresto fue por ingresar la fila de ‘UNPACU’. Solo por ponerme a la fila me citaron en las Operaciones de la Seguridad del Estado, me golpearon y amenazaron, para que saliera de la organización”, recuerda sus inicios dentro de la disidencia, y añade: “Entrando a la oposición, primero uno tiene miedo, pero luego va cogiendo el ritmo y el miedo desaparece, aunque amenazan a la familia, a la novia, hacen presión a la gente alrededor de ti. Unos amigos sí me rechazaron, pero otras amistades me apoyaron en mi nuevo objetivo”. Por sus razones personales Roberto salió de la “UNPACU” y se unió a la “Alianza Democrática Oriental” [ADO][3], organización que hoy día coordina.

La policía me detuvo más de 650 veces

Roberto siempre ha sido un opositor activo que, hoy en día, en septiembre 2020, suma más de 650 detenciones, sobrepasa los 200 ataques físicos hacia su persona y acumula 10,900 pesos cubanos en multas arbitrarias. “Desde que entré a la disidencia, la Policía Nacional Revolucionaria busca causas para diario amenazarme con la prisión, con multas o con muerte”, subraya Roberto las constantes persecuciones por participar en las marchas, por simplemente salir a la calle o por proporcionar entrevistas a los periódicos independientes. “Manifestando el 10 de diciembre 2016 la policía nacional nos llevó hasta los campos de San German en Holguín para darnos golpes, para que nadie lo viera, para que nadie lo filmara. Nos pusieron pistola a la cabeza”, señala uno de los cientos de incidentes de violación a sus derechos por el sistema. Recientemente, en agosto 2020, Roberto fue detenido en los calabozos y golpeado por “manipular a los jóvenes para que entraran a la política”, y así Roberto podría proseguir narrando sobre sus confrontaciones con el Gobierno cubano. Roberto no considera detenerse en la defensa de los derechos humanos, aunque sus actividades son causa de repetitivos actos de repudio[4]: “He tenido bastantes, tienen un grupo de respuesta rápida, que tiran huevos y piedras a nosotros, molestan a mis padres. Pero luego muchos se acercan y dicen ‘No es culpa mía, nos están manipulando, amenazando de perder el trabajo´”, narra.

El dólar americano - la única moneda con que puedes comprar

Roberto vive con sus padres en el municipio Julio Antonio Mella, donde actualmente se vive hambruna fuerte: “La población anda vuelta loca por buscar alimento, en las tiendas no tienen nada y cuando sacan algo, la cola es inmensa. No hay detergente, aceite, ni jabón”, comenta Roberto la crítica situación por la que atraviesa no solo en su pueblo, sino la isla entera. “El Gobierno viene con los vendedores y les quita todo, incluso a los que tienen patente. Este Gobierno reprime también a los productores, no los deja vender directo, confiscan la producción, entonces todos sufren una hambruna”, añade. Roberto también señala una paradoja de la política cubana – anteriormente estaba prohibido poseer divisa extranjera (y de hecho, formalmente sigue prohibido), pero ahora, al contrario, el dólar americano es la única moneda con la cual pueden los cubanos comprar algo. Otra dificultad, que están obligados a superar los habitantes no solo de Mella, son las oportunidades limitadas para la generación joven: “Los jóvenes no tienen aspiración. Solamente piensan en cómo emigrar del país, para apoyar a sus familias, no tienen otro remedio que dejar de estudiar o irse de Cuba, es muy triste”, acota Roberto.

El cambio en nuestra isla ya está abriendo la puerta

“En diferentes provincias el Gobierno ha incrementado las represiones, porque tienen miedo, que el pueblo se una, quieren provocar un caos sobre los defensores de los derechos humanos y para que el pueblo cogiera miedo”, declara Roberto al respecto de las intimidaciones actuales en Cuba. La unión del pueblo es crucial para el cambio en Cuba, según Roberto: “El país cambiará, si lo decide el pueblo, si el pueblo se suma a la integración política de masa que existe en el país, pueda haber un cambio totalmente radical dentro de poco. Un pueblo sumado defendiendo su derecho - no hay dictadura que aguante”, enfatiza. Y justo la unión y pérdida de miedo es lo que Roberto está notando en la población: “Pueblo ha tenido miedo de hablar, opinar, ya se ve la gente un poco más esforzada hoy, a la hora de reclamar. Ya pronto se verá el cambio en este país. Ya el cambio en nuestra isla ya lo veo abriendo la puerta”, añade convencido, sin importar las constantes mentiras del Gobierno cubano y la instalación del terror entre la gente. Roberto tampoco teme a la dictadura de los hermanos Castro y aparte de sus labores como coordinador regional de la “ADO” secunda a las “Damas de Blanco”[5] y su campaña “Todos Marchamos”. “No me canso, yo lo que deseo y lucho es una Cuba libre y democrática. Es mi sueño y tengo que verlo hecho realidad”, con estas palabras de valentía cierra su testimonio.

 

[1] El peso cubano es la moneda de curso legal de la República de Cuba utilizada por la mayoría de la población del país. Anteriormente, contaba con fuerza liberatoria ilimitada para el pago de cualquier obligación contraída dentro del territorio nacional, pero desde el período especial dejó de tener ese carácter, debido a que una parte importante de los productos y servicios son de pago obligatorio en pesos cubanos convertibles y ahora en dólares americanos. 25 CUP = 1 CUC = 1 USD Más información: https://es.coinmill.com/CUC_MXN.html

[2] Página oficial de la organización “Unión Patriótica de Cuba” aquí: https://www.unpacu.org/

[3] Alianza Democrática Oriental es una plataforma cívica en Cuba, fundada en el año 2004. Más información: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/126455.html

[4] Actos de repudio son actos de agresión verbal o linchamiento dirigidos contra todos catalogados como “enemigos de la Revolución” por pensar de forma diferente. Más información aquí: http://cubademocraciayvida.org/web/article.asp?artID=28217

[5] “Las Damas de Blanco“ es un grupo opositor de mujeres de Cuba que luchan por la liberación de sus familiares encarcelados por la falta de libertades políticas en Cuba. Más información aquí: http://www.damasdeblanco.com/

 

„Nikdy nepřestanu usilovat o svobodnou a demokratickou Kubu, to je mým snem, který chci proměnit ve skutečnost,“ uvádí Roberto Perdomo Fuente, obhájce lidských práv a oponent komunistického režimu, a to i navzdory neustálému pronásledování a výhružkám.

Moje matka byla odsouzena k 15 ti letům vězení

Dětství Roberta Perdoma Fuenteho, narozeného v roce 1975 ve městě Julio Antonio Mella, bylo poznamenáno odsouzením jeho matky, když mu byly teprve dva roky. „Moje máma musela do vězení kvůli údajnému žhářství, i když později se prokázalo, že příčinou požáru lékárny byl elektrický zkrat,“ popisuje. Z tohoto důvodu Roberto i jeho tři sourozenci vyrůstali pouze s otcem, kterému pomáhali při práci již od brzkého věku, ale ani tak si nemohli dovolit kupovat nové oblečení nebo hračky. Robertova rodina se nikdy nezajímala hlouběji o politickou situaci ani nepodpořili Kubánskou revolucí nastolený komunistický režim, už kvůli neoprávněnému obvinění Robertovi matky. Roberto vystudoval střední školu v oboru technologie v zemědělském sektoru ve městě Holguín a následně se zúčastnil povinné vojenské služby v Havaně. Po skončení vojny se vrátil do rodného města Julio Antonio Mella, kde hlavní obživu obyvatel představuje rybolov. „Město Mella je také důležité pro výrobu cukru na národní úrovni, i když platy sběračů cukrové třtiny jsou směšné, 350 kubánských pesos za měsíc [14 amerických dolarů pozn. ed.], je to velmi chudá oblast,“ dodává Roberto.

Zatčení kvůli členství v UNPACU

V roce 2013 se Roberto rozhodl, kvůli nedostatku pracovních příležitostí a nemožnosti koupit si základní potraviny nebo hygienické potřeby, navíc pod neustálým drobnohledem komunistického režimu a omezován ve svých osobních svobodách, vstoupit do protivládní skupiny „Vlastenecká unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba, UNPACU][1]. „Moje první zatčení se událo, když jsem přišel k sídlu UNPACU, abych se stal jejím členem. V okamžiku, kdy jsem si stoupl do řady, ke mně přišla Státní bezpečnost a musel jsme na výslech, kde mě sbili a vyhrožovali mi,“ vzpomíná na první zkušenosti v opozičním hnutí a dodává: „Každý nový člen opozice má nejprve strach, ale potom se naučí, jak v tom chodit a strach zmizí, i když komunistický systém vyhrožuje rodině, přítelkyni, šikanuje všechny blízké. Já jsem vstupem do opozice přišel o hodně přátel, ale dost mě jich v mém novém životním poslání podpořilo.“ Po čase Roberto nakonec opustil organizaci UNPACU a vstoupil do „Východní demokratické aliance“ [Alianza Democrática Oriental, ADO][2], kde v současné době působí jako koordinátor.

650krát zadržen policií

Roberto patří mezi velmi aktivní oponenty komunistického režimu, už proto byl k září 2020 více jak 650krát zadržen státní policií, více než 200krát fyzicky napaden a pokutován v celkové výši přesahující 10 900 kubánských pesos. „Ode dne, kdy jsem se stal členem protivládní organizace mě Národní revoluční policie denně vyhledává a vyhrožují mi vězněním, pokutami nebo i smrtí,“ upozorňuje na přetrvávající šikanu kvůli jeho každodenní činnosti, kterou je například účast na demonstracích nebo poskytování rozhovorů nezávislým novinářům. „Když jsme 10. prosince 2016 [Mezinárodní den lidských práv pozn. ed.] protestovali v ulicích, státní policie nás zadržela a odvezla do polí v San German u Holguínu, kde nás mlátili do bezvědomí. Odvlekli nás až tam, aby to nikdo neviděl a nemohl natáčet na telefon. Dali nám pistoli k hlavě a vyhrožovali nám,“ popisuje jeden z mnoha případů porušení lidských práv režimem. Není to také tak dlouho, co byl Roberto v srpnu roku 2020 zavřen do podzemní kobky a zmlácen za „manipulaci mladých ke vstupu do politiky“, výčet incidentů a konfrontací s kubánskou Vládou by byl velmi dlouhý. I přese to se Roberto nenechal zastrašit a je rozhodnutý pokračovat v obraně lidských práv, i když bývá často objektem veřejného lynčování [actos de repudio]: „Byl jsem na ulici nespočetněkrát lynčován, komunistický režim má k tomu vycvičenou skupinu ‚rychlé odpovědi‘ [respuesta rápida], jejíž členové na nás házejí vajíčka nebo kameny, obtěžují i mé rodiče. Často se stává, že se ke mně samotní útočníci přiblíží a omlouvají se, že to musejí dělat, protože jim Státní bezpečnost vyhrožuje ztrátou zaměstnání nebo vězněním,“ uvádí Roberto.

Americký dolar – jediná měna, se kterou můžete nakoupit

V současné době Roberto žije se svými rodiči v rodném městě Julio Antonio Mella a vypráví, že se obyvatelé města, potažmo celé země, potýkají s hladomorem: „Lidé zoufale shánějí něco k jídlu, v krámech je úplné prázdno, a když přivezou něco na krám, v mžiku je tam neskutečně dlouhá fronta. Není prací prášek, olej ani mýdlo.“ Ke kritické situaci dodává: „Vláda pronásleduje pouliční prodejce a všechno jim zabaví, i těm, kteří mají povolení k prodeji. Vláda také omezuje výrobce a pěstitele, nedovoluje jim prodávat své produkty přímo, seberou jim úrodu nebo jejich výrobky, proto je situace v zemi neudržitelná a čelíme hladomoru.“ Roberto také zmiňuje současná politická rozhodnutí ohledně držení zahraničních měn běžnými obyvateli, kdy v minulosti bylo nakládání s cizí měnou trestané vězením, nyní si za jinou měnu než americký dolar, nic nekoupíte.[3] Mezi další obtížnosti, které musejí Kubánci překonat, hlavně ti mladí, je nedostatek příležitostí: „Mládež o nic neusiluje, nemají motivaci, protože je nic dobrého nečeká. Každý jen myslí na útěk ze země, na emigraci, aby potom mohli z ciziny podporovat své rodiny. Nemají jinou možnost, než zanechat svých studií a pracovat v zemědělství nebo odejít ze země, je to smutné,“ dodává Roberto.

Změna na našem ostrově už klepe na dveře

„V různých částech ostrova Vláda zesílila útisk, protože ti u moci mají strach, že se lid spojí. Chtějí vyvolat chaos a neshody, a hlavně strach mezi obránci lidských práv a oponenty režimu,“ vysvětluje aktuální situaci disidentů na Kubě. Podle Roberta je právě jednota obyvatel stěžejní pro transformaci země: „Kuba se změní, jen pokud se tak rozhodnou samotní obyvatelé. Pokud lidé začnou podporovat politické změny, o které usiluje opoziční hnutí, dokážeme v krátké době radikálně změnit naší zemi, protože neexistuje diktatura, která by ustála sjednocený národ bránící svá práva!“  A je to právě ztráta strachu, kterou Roberto pozoruje v kubánské společnosti: „Kubánci se vždy báli promluvit nebo vyjádřit svůj názor, kubánský národ se přestává bát stát si za svým a prosazovat se. Brzy přijde změna, změna na našem ostrově už klepe na dveře,“ je přesvědčen Roberto, i když očerňující mediální masáž kubánské Vlády nepolevuje. Roberto se ale nezalekl, a kromě své pracovní náplně jako koordinátor ADO podporuje hnutí „Dámy v bílém“ [Damas de Blanco][4] a jejich kampaň „Všichni pochodujeme“ [Todos Marchamos]. „Nikdy nepřestanu usilovat o svobodnou a demokratickou Kubu, to je můj sen, který chci přeměnit ve skutečnosti,“ a těmito slovy uzavírá svůj příběh.

 

[1] Více informací o jednom z nejvýznamnějších aktivních opozičních hnutí na Kubě „Vlastenecká unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba] zde: https://www.unpacu.org/acerca-de/sobre-unpacu/

[2] „Východní demokratická aliance“ [Alianza Democrática Oriental] je opoziční organizace podporující lidská práva, byla založena v roce 2004. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/126455.html

[3] Více informací o „dolarových obchodech“ na Kubě zde: https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/amerika/na-kube-uz-zase-plati-americke-dolary_545970.html

[4] „Dámy v bílém“ [Las Damas de Blanco] je občanské hnutí s cílem podporovat rodiny s politickými vězni na Kubě. Více informací ve španělském jazyce: https://web.archive.org/web/20070311054221/http://canf.org/2005/1es/noticias-de-Cuba/2005-may-05-otorgan-premio.htm