The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Lorenzo Saborí Martínez (* 1989)

• es un rapero joven cubano promotor de los temas sociales de la población en Cuba

• nació en 1989 en la provincia de Guantánamo, República de Cuba

• vive en San Justo en un barrio periférico y marginal de la provincia de Guantánamo

• desde su adolescencia se dedica a la música - al reggaetón y al rap

• su talento musical aprovecha para difundir la conciencia social sobre los problemas contemporáneos de los cubanos, identifica las soluciones y así combate al Gobierno comunista

• su objetivo es representar al segmento de cubanos que temen expresarse con tal de evitar represalias de parte de la Seguridad del Estado

Českojazyčná verze textu následuje po španělské verzi:

“San Justo es un barrio dónde las personas opinan, pero no actúan y, entonces uno como que le da voz a estas personas que no hablan. Es decir, te afecta el problema, pero tú no tienes el valor de manifestarte en lo que realmente te afecta”, advierte Lorenzo Saborí Martínez, un rapero cubano joven, orgulloso de representar al pueblo cubano ante el Gobierno comunista, aunque por este motivo esté bajo la vigilancia y persecución estatal.

A la población cubana le falta el respeto

Lorenzo Saborí Martínez es un rapero cubano joven, nacido en 1989 en la provincia de Guantánamo en la República de Cuba. Aunque creció con incertidumbre y precariedad material en todos los aspectos, se identifica como un niño feliz y divertido. Recuerda su niñez y educación primaria con cariño hacia sus profesores y otros alumnos: “Los niños respetaban a los adultos más que ahora. Los muchachos de diferentes estratos sociales se cruzaban en las clases, hoy no lo ves, ya no existe. Hoy en día se van dejando los valores, porque muchachos que apenas salieron de escuela enseñan a los muchachos”. Lorenzo creció con su madre y padrastro en el barrio El Caribe en la ciudad de Guantánamo en el oriente extremo de la isla. “El Caribe no era una zona tranquila, pero cada uno en su lugar, todo era más conservador”, enfatiza la realidad que hoy en día se observe más violencia entre la población cubana, particularmente entre los jóvenes y los niños.

Las personas opinan, pero no actúan

Durante sus estudios se divorciaron sus padres y Lorenzo se mudó con su madre al pueblo San Justo: “Muchos matrimonios se separaron durante la unión de Cuba con Venezuela, incrementó egoísmo entre la gente, se separaron muchas parejas,“ narra el proceso de asentamiento de las relaciones político- económicas entre los países después del año 1999, cuando al poder en Venezuela llegó Hugo Chávez[1]. Fue precisamente en aquella época, cuando Lorenzo empezó a jugar con la idea de dedicarse a la música, en un inicio se desenvolvió dentro del reggaetón. Lorenzo se adaptó a la vida en la localidad, los habitantes de San Justo conforman el estrato más humilde de la provincia de Guantánamo, según sus propias palabras, ya que afrontan escasez de alimentos básicos diariamente. Al terminar sus estudios entró al servicio militar obligatorio, y en ese tiempo ya había logrado su propia banda. “Reggaetón movía las masas. San Justo es un barrio dónde las personas opinan, pero no actúan y, entonces uno como que le da voz a estas personas que no hablan…buscando las respuestas a los problemas del pueblo, para que tengan mejor calidad de vida”, subraya Lorenzo.

Identificados con los temas de barrio

Desde el principio de su carrera musical Lorenzo se ha dedicado a los temas sociales, políticos y económicos, ejemplo de ello son los fraudes estatales de millones de pesos cubanos, mismos que comenta así: “Dirigentes municipales vienen, supuestamente invierten millones en la infraestructura y el pueblo, pero al final no se ve nada, están engañando. De esto empezamos a escribir. Sobre el maltrato de las zonas más periféricas, la gente se va identificando con estos temas”. Lorenzo se beneficia de su talento como músico para encontrar la alegría y enseñarla a la gente, ya que la mayoría de la población cubana vive con precariedad y obstáculos existenciales significativos: “La gente es fuerte, incluso con los problemas que tienen, sonríen al final del día. ¿De dónde sacan tanta fuerza? Es impresionante”, refiere Lorenzo acerca de su motivación para abocarse al mundo musical y agrega: “Tú estás en tu facultad de querer hacer lo que tú quieras hacer. La quieres escuchar, la oyes, y si no, no la oyes. Simple como eso. Pero ya de ahí la quieres censurar porque no es agradable a tus oídos ya es otra cosa, ya pasa de no querer escuchar música a una censura…Está llegando mi contenido, porque si te molesta, es porque estoy diciendo la verdad”. Transcurrido el tiempo Lorenzo transformó su estilo musical de reggaetón a rap cubano. Además, durante la carrera musical se dio cuenta sobre la importancia de cantar en los festivales sobre la situación actual en la provincia de Guantánamo: “Se nos fue más necesario plantear problemas que hacer el humor. Llegamos al humor con el problema que le afecta a la gente. Ir directo a los temas tiene éxito e impacto. A la gente le llega”, subraya Lorenzo.   

Rap es de corazón

La música de Lorenzo se apila en la generación joven de Cuba, ya que los jóvenes de hoy, según él, no temen manifestarse al hablar en contra del Gobierno comunista como la generación anterior: “Los jóvenes ahora a la hora de hablar de libertad aceptan eso. Pero las personas que son más mayores, decirte unos 40 unos 50 [años], otra generación como siempre te dicen: ‘No, sabes que, ten cuidado con lo que tú hablas, ten cuidado’”, advierte Lorenzo. Por otro lado, las posibilidades de mostrar sin preocupaciones lo que uno piensa tiene también su precio – el individualismo y egoísmo: “Cada uno va sólo por su lado, cada uno empuja por dónde quiere ir”, lamenta decepcionado. Además, acercarse a la juventud actual es más difícil, ya que lo ideal es llegar con música popular con tema social, sin embargo, alcanzar lo mismo con rap es más complicado. “Rap es de corazón, no es merengue ni nada, es rap. Cuba lo demuestra. Demuestra un lema por algo que surgió. Cuando el rap lleva la verdad, la lleva a nivel mundial, y cuando ganas dos Grammys, es más grande que el Capitol de la Habana. Das luz a estas personas que están en la oscuridad”, relata respecto a la canción “Patria y Vida”[2], melodía que en 2021 alcanzó el Grammy Latino[3] a Mejor Canción Urbana y Mejor Canción del Año y se convirtió en un himno de las protestas ciudadanas en contra del régimen cubano. Según Lorenzo esta canción se puede identificar como el nuevo himno cubano: “Ya es un premio que entró a vocabulario de la gente. Tiene mucho peso en la sociedad. Hay personas que no lo manifiestan, pero la cantan en el baño. Lo tienen incorporado en su ADN. Es su orgullo como cubano”.

Tecnología está vinculada con la protesta social en Cuba

En la actualidad la población cubana no sufre solamente de la escasez alimentaria, sino también de la persistente degradación de los servicios públicos, ello es evidente en el Sector de Salud, algo que se visibilizó durante la pandemia mundial del coronavirus[4]. Lorenzo se preocupa por los necesitados, quienes son los más vulnerables y afectados por la enfermedad. “En San Justo tenemos una policlínica. Pero si se demora la ambulancia, te mueres. Para que venga una ambulancia es un problema. Por aquí hay una carpa, llena de casos de COVID. Hoy estás vivo, mañana te mueres. Mientras hay un caso de COVID, hay una gran posibilidad de que te puedas morir”, relata Lorenzo. Pese a las circunstancias de la salud pública e inherentes persecuciones por expresar su opinión al cantar, Lorenzo está determinado a potenciar las posibilidades que representa Internet, empleándola como la mayor arma al enfrentarse al sistema comunista cubano. “Es más fácil hoy, tenemos una herramienta. Grabamos una canción y la podemos subir. Haces un video y lo subes, ya se queda plasmado, no se puede borrar. Tecnología está vinculada con la protesta social en Cuba. El internet te abre la puerta, no solo en Cuba”, describe las posibilidades que representa el internet para la disidencia contemporánea y con la determinación de beneficiarse tanto de la digitalización, como de la conexión del mundo global para liberar a Cuba del comunismo, cierra su testimonio.

 

[1] En 1999 la relación bilateral mejoró significativamente durante la presidencia de Hugo Chávez, quien formó una importante alianza con Fidel Castro y una relación comercial significativa con Cuba. Hugo Chávez describió a Castro como su mentor​ y durante su presidencia se refirió al régimen cubano como “una democracia revolucionaria”. Más detalles sobre el desarrollo de las relaciones entre ambos países aquí: https://www.ascecuba.org/asce_proceedings/cuba-y-venezuela-una-relacion-compleja/

[2] La canción “Patria y Vida”, cantada por Descemer Bueno, Gente De Zona y Yotuel e invitados Maykel Osorbo y El Funky pueden encontrar aquí: https://www.youtube.com/watch?v=pP9Bto5lOEQ&ab_channel=Yotuel

[3] En noviembre 2021 la canción “Patria y Vida”, que se ha convertido en el himno de las protestas ciudadanas en contra del régimen cubano, ganó dos Grammy Latino. Más información aquí: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/patria-y-vida-se-lleva-el-latin-grammy-a-mejor-canci%C3%B3n-urbana/307581.html

[4] En marzo 2020 la Organización Mundial de la Salud anunció pandemia mundial de COVID – 19. Más información aquí: https://www.who.int/es/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019?gclid=EAIaIQobChMIt4Obzszf6QIVTtbACh2RrAPCEAAYASAAEgLsd_D_BwE

 

Česká verze:

“San Justo je čtvrtí, jejíž obyvatelé mají své názory, avšak nejednají, a proto chci být tím, který dá hlas těm, kteří sami nepromlouvají. Chci tím říci to, že se tě dotýká nějaký problém, avšak zároveň nemáš dost odvahy k tomu, aby ses ve věci, která se tě skutečné dotýká, projevil“, tvrdí Lorenzo Saborí Martínez, mladý kubánský raper, jež je hrdý na své působení jakožto zástupce kubánského lidu před komunistickou vládou, ačkoliv je v důsledku svých aktivit vystaven sledování a perzekuci ze strany státu.

Kubánskému lidu chybí respekt

Lorenzo Saborí Martínez je mladý kubánský raper, narozený v roce 1989 v kubánské provincii Guantánamo. Ačkoliv vyrůstal v nejistotě a hmotném nedostatku, který zasahoval všechny oblasti jeho života, označuje sám sebe jakožto šťastného a veselého chlapce. Na své dětství a docházku do základní školy, stejně jako na své učitele i spolužáky vzpomíná v dobrém: „V té době děti respektovali dospělé více než dnes. Děti pocházející z různých společenských vrstev se navzájem potkávali ve třídách, avšak dnes už nic takového k vidění není, už k tomu nedochází. V dnešní době jsou opouštěny hodnoty, protože děti, které sotva odešly ze školy samy vyučují jiné děti“. Lorenzo vyrostl se svou matkou a otčímem ve čtvrti El Caribe, tvořící součást města Guantánamo, jež se nachází na východním okraji ostrova. „El Caribe nebylo klidným místem, avšak jelikož si každý hleděl svého, jednalo se o místo spíše konzervativní“, podotýká v souvislosti s dnešním stavem, jež se vyznačuje vyšší mírou násilí mezi Kubánci, především mezi mladými a dětmi.

Lidé mají své názory, avšak nejednají

Poté co se Lorenzovi rodiče během jeho studií rozvedli, přestěhoval se Lorenzo spolu se svou matkou do čtvrti San Justo: „V době spojenectví mezi Kubou a Venezuelou došlo k rozvodům celé řady manželství, mezi lidmi došlo k nárůstu egoismu, mnoho páru se navzájem odcizilo“, poznamenává směrem k procesu navazování politiko-ekonomických vztahů mezi oběma zeměmi, jež započal v roce 1999, kdy se ve Venezuele dostal k moci Hugo Chávez.[1] Přesně v této se době si Lorenzo začal pohrávat s myšlenkou, že by se mohl začít věnovat hudbě, načež zpočátku začal rozvíjet svou hudební kariéru ve stylu reggaetón. Lorenzo se taktéž přizpůsobil životu ve svém novém domově, jehož obyvatelé patří v rámci provincie Guantánamo k té nejnižší vrstvě a dle Lorenzových vlastních slov se musí denně potýkat s nedostatkem základních potravin. Po završení studií Lorenzo nastoupil povinnou základní vojenskou službu a ve stejné době již začal působit ve své vlastní hudební skupině. „Raggeatón ovládal davy. San Justo je čtvrtí, jejíž obyvatelé mají své názory, avšak nejednají, a proto chci být někdo, kdo těm, kteří sami nemluví dá hlas…. a kdo bude hledat řešení problémů, se kterými se lidé potýkají a bude se snažit zajistit, aby se mohli těšit z vyšší životní úrovně“, říká Lorenzo.

Ztotožněni s tématy vlastní čtvrti

Od počátku své hudební kariéry se Lorenzo věnuje sociálním, politickým a ekonomickým tématům,  mezi které patří například státem páchané podvody v hodnotě miliónů kubánských pesos, k nimž Lorenzo poznamenává: „Vysocí představitelé města přijdou, údajně učiní milionové investice do infrastruktury a do měst, avšak ve výsledku nikde nic není vidět, protože podvádí. O tomto jsme začali psát. Píšeme o tom, jak špatně je nakládáno s nejvíce okrajovými oblastmi, protože to jsou témata, se kterými se lidé ztotožní“. Lorenzo využívá svůj hudební talent k tomu, aby jeho pomocí nalezl radost a tu následně předal lidem, jelikož většina kubánské populace žije v nejistotě a potýká se se závažnými existenčními problémy: „Lidé jsou silní a i navzdory problémům, které je sužují, se na konci dne usmívají. Odkud takovou sílu berou? Je to obdivuhodné“, vysvětluje Lorenzo svou motivaci k tomu, ponořit se do hudebního světa a dodává: „Máš možnost dělat to, co dělat chceš. Pokud chceš [mou hudbu] poslouchat, tak ji posloucháš, pokud ne, tak ji neposloucháš. To je jednoduché. Ale pokud se rozhodneš ji cenzurovat, protože se ti nelíbí, tak je to něco úplně jiného, protože je velký rozdíl mezi tím nechtít poslouchat hudbu a cenzurovat ji.…… má hudba je zde a pokud ti je na obtíž, tak je to tím, že říkám pravdu“. Postupem času se Lorenzo posunul od stylu reggaetón ke kubánskému rapu. Kromě toho si během své kariéry uvědomil důležitost vystupování na festivalech, kde je možné zpívat o současné situaci v provincii Guantánamo: „Bylo pro nás důležitější mluvit o problémech než si dělat legraci. K humoru jsme se dostali prostřednictvím problémů, jež se dotýkají lidí. Jít přímo k jádru věci přináší úspěch a má to dopad. Lidé si to berou k srdci“, zdůrazňuje Lorenzo.

Rap je srdcovou muzikou

Lorenzova hudba působí na generaci mladých lidí na Kubě, neboť mladí lidé dneška dle Lorenza nemají strach promlouvat proti komunistické vládě tak, jak to bylo zvykem u předchozí generace: „Dnešní mladí přijímají to, že se mluví svobodně. Avšak starší lidé, přibližně ve věku 40 nebo 50 let, tedy jiná generace, vždycky říkají: „Ne, víš co? Dávej si pozor, s kým mluvíš, dávej si pozor“ upozorňuje Lorenzo. Možnost moct bez obav vyjádřit to, co si člověk myslí, však má i svou odvrácenou stránku – individualismus a egoismus: „Každý se stará jenom o sebe, každý se s ostrými lokty dere za svým cílem“, poznamenává rozčarovaně. Kromě toho je těžší přiblížit se současné mládeži, protože ideální je v tomto ohledu přijít s populární hudbou pojednávající o společenské problematice, avšak dosáhnout toho samého prostřednictvím rapu je složitější. „Rap vyhází ze srdce, není to merengue ani nic podobného, je to rap. Kuba je toho důkazem. Ukazuje, jak stvořit slogan pro hnutí, které se objevilo. Když rap uchopí pravdu, tak ji vynese na světovou úroveň, a když vyhraješ dvě [ceny] Grammy, tak se jedná o věc větší než Kapitol v Havaně. Vyneseš tím na světlo lidi, kteří jsou ve tmě“, poznamenává v souvislosti s písní “Patria y Vida”,[2] která v roce 2021 obdržela cenu Grammy Latino[3] v kategorii „nejlepší městská píseň“ a „nejlepší píseň roku“, přičemž se zároveň stala hymnou občanských pouličních protestů namířených proti kubánskému režimu. Podle Lorenza je možné tuto píseň považovat za novou kubánskou hymnu: „Jedná se o cenu, o které lidé začali mluvit. Ve společnosti má velkou váhu. Jsou lidé, kteří to nedávají otevřeně najevo, ale zpívají si ji u sebe v koupelně. Stala se součástí jejich DNA. Jsou na ní hrdí jakožto Kubánci“.

Technologie je propojená se sociálními protesty na Kubě

V současné době kubánská populace netrpí pouze nedostatkem potravin, avšak taktéž trvalým úpadkem veřejných služeb, jež je patrný v případě zdravotnictví, přičemž tato skutečnost se stala očividnou v průběhu světové pandemie koronaviru.[4] Lorenzo si dělá starosti o lidi v nouzi, kteří jsou z pohledu nemoci nejzranitelnější a nejvíce zasaženi. „V San Justu máme jednu polikliniku. Avšak pokud se ambulance opozdí, tak zemřeš. Zajistit příjezd ambulance je problém. Nedaleko odsud se nachází stan, zaplněný lidmi hospitalizovanými s covidem. Dnes jsi naživu, zítra zemřeš. Pokud se covidem nakazíš, tak je také velká pravděpodobnost, že můžeš zemřít“ popisuje Lorenzo. Navzdory situaci panující v oblasti veřejného zdraví a neustálému pronásledování způsobenému tím, že svým zpěvem vyjadřuje názory, je Lorenzo odhodlán využít možností, jež nabízí internet, který plánuje využít jako hlavní zbraň v konfrontaci s kubánským komunistickým zřízením. „V dnešní době je to jednodušší, protože máme nástroj. Nahrajeme písničku a můžeme ji dát online. Natočíš video, dáš ho online, a video již zůstane zveřejněné a není možné ho smazat. Technologie je se sociálními protesty na Kubě propojená. Internet ti otevírá dveře, a to nejen na Kubě“, popisuje Lorenzo možnosti, které internet současnému hnutí odporu nabízí a s odhodláním využít jak digitalizaci, tak i spojení se světem k osvobození Kuby od komunismu uzavírá svou výpověď.

 

[1]V roce 1999 se bilaterární vztahy mezi Kubou a Venezuelou výrazně zlepšily jakožto důsledek prezidentství Huga Cháveze, který s Kubou Fidela Castra uzavřel důležité spojenectví a navázal s ní důležité obchodní vazby. Hugo Chávez označil Castra jakožto svého mentora a během svého prezidentství označoval kubánský režim jakožto „revoluční demokracii“. Více informací k vývoji vztahů mezi oběma zeměmi je možné najít zde: https://www.ascecuba.org/asce_proceedings/cuba-y-venezuela-una-relacion-compleja/

[2]Píseň “Patria y Vida [Vlast a život]”, mezi jejíž autory patří Descemer Bueno, Gente de Zona a Yotuel, a na níž se jakožto hostující interpreti podíleli Maykel Osorbo a El Funky, je k dispozici zde: https://www.youtube.com/watch?v=pP9Bto5lOEQ&ab_channel=Yotuel

[3]Píseň “Patria y Vida”, jež se stala hymnou pouličních protestů proti kubánskému režimu, obdržela v listopadu 2021 cenu Grammy Latino. Více informací zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/patria-y-vida-se-lleva-el-latin-grammy-a-mejor-canci%C3%B3n-urbana/307581.html

[4]V březnu 2020 vyhlásila Světová zdravotnická organizace pandemii onemocnění COVID-19. Více informací zde: https://www.who.int/es/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019?gclid=EAIaIQobChMIt4Obzszf6QIVTtbACh2RrAPCEAAYASAAEgLsd_D_BwE