Jan Adamus

„V roce 1974 jsem absolvoval a udělal jsem konkurz do Teplic na konzervatoř, že tam jako budu vyučovat. Jenomže stala se ta věc, že vlastně ta konzervatoř se zakládala, neměla v podstatě žádný žáky. Takže já jsem tam přišel a ten soudruh ředitel, opravdu kovaný soudruh, tak mi řekl, že pro mě má dvě možnosti: buď že budu dělat knihovníka v Bílině, anebo že budu hrát bicí nástroje v teplické operetě v Krušnohorském divadle. Takže já jsem pak asi rok kromě jedné žačky na tý konzervatoři, kterou jsem vyučoval, tak jsem působil jako bubeník v teplické operetě. Takže to je takový zajímavý start do života. No a pak se trošičku zadařilo, a sice v roce 1977 jsem vyhrál soutěž Pražského jara. Pražské jaro je docela významná soutěž, ale protože když se vrátím zase k dětství, já jsem nikdy nebyl v nějakých Jiskřičkách anebo v Pionýru ani ve Svazu mládeže a dost se mi příčilo i to, když jsem měl první cenu a měl jsem ji přebrat od bolševika Václava Dobiáše – znáte Kupředu levá, kupředu levá, to jsou ty jeho hity bolševický, hrozný. Mně se to příčilo, tak já jsem na to vyhlašování cen vůbec nešel a ono to bylo v televizi, možná ještě existuje ten záznam, kdy on vyhlašoval výsledky, a protože oni si neověřovali, jestli jsme tam přítomni všichni vítězové, jestli tam všichni přišli, tak on vyhlásil vítěze v oboru hoboj: Jan Adamus – a nepřišel nikdo! Velká ostuda před televizí, jo, ale nenechalo to žádné následky, protože v podstatě ani se neptali, proč jsem nepřišel. Asi si mysleli, buď že to oslavuju, nebo jsem nemocný, nebo tak…“