Lubomír Bažant

„Já když jsem pak začal působit, tak jsme na ně nasadili sledovačku, věděl jsem přesně, kam to vozí, na Nový Hradec, to odváželi do takového statku. My jsme naproti udělali opěrný bod, kde jsme to fotografovali a zaznamenávali auta a lidi, který to tam vozili, pak jsme operativní cestou zjistili, kdy to povezou do Prahy, a naložili to do auta a vezli do Prahy, já jsem na ně nasadil sledování, jenže podle tehdejších předpisů to sledování bylo jen na okraj Prahy a tam to převzala sledovačka pražská. Když jsem se pídil po tom, kam to dovezli, bylo mi řečeno, tak ta sledka pražská uvedla, že bohužel jim došel benzin, takže to vozidlo ztratili. Jenom abyste si udělala představu. Za tím si stojím, to je pravda. To je moje zkušenost z práce ředitele BIS.“

„To mám takový úsměvný příběh, když jsem otci v Libišanech řezal dřevo, a najednou zastavil žlutý žigulík a z něho vystoupil policajt, který byl taky z Libišan, a křičel na mne: ‚Luboši, pojď sem! Já tě beru na služebnu, ty jsi příživník, tam nám vysvětlíš, z čeho žiješ!‘ Nacpal mne do auta a odvezl do Pardubic. Tam se na mne vrhli, že jsem příživník a že půjdu zase do kriminálu. Říkal jsem, že nemůžu najít práci, ale že žiju z peněz, který mi posílá František Janouch z nadace Charty ze Stockholmu. Oni vytřeštili oči a já měl v kapsičce složený papírek, kde mi oznamovali, že mi posílají bony, tak to jsem jim předložil a ty bony jsem měl ještě v kapse, protože jsem si je vyzvedl na poště. Ty mě vlastně zachránily, tak mě z té služebny vyhodili, ani mě nedovezli zpátky domů, já tam zůstal bez peněz, jenom s těma bonama v montérkách. Jestli jsem šel pěšky z těch Pardubic, to už si nepamatuju. Takhle to bylo. Příživě jsem unikl díky tomu, že Vašek Havel požádal Frantu Janoucha, aby mi poslal nějaký bony.“

„Troufám si tvrdit, že jsme s kamarádem, spoluvězněm Zbyňkem Čeřovským, pomohli zachránit jeho život. Protože Zbyněk šel na ošetřovnu a viděl, jak nesou na nosítkách chlapa, a on to byl Vašek. Tak na něho promluvil, a on mu vůbec neodpovídal, byl v hrozném stavu. Nesli ho na ošetřovnu. Zbyněk přišel zpátky a říkal, že to je hrůza, že je Vašek hrozně nemocný. Nemocný byl proto, že on dělal v prádelně, kde byla pára, tam se praly košile, a oni ho přeřadili na kovošrot, to bylo venkovní pracoviště a byly dvacetistupňové mrazy tenkrát. Čili on dostal hned něco na ty plíce a v důsledku toho ho nesli na tu ošetřovnu a Zbyněk říkal, že musíme něco udělat, tak jsme poslali Olze, tehdejší manželce, kanálem, který jsme měli vybudovaný, zprávu o tom, že je Vašek nemocný, ať Olga něco udělá. Tak vyvinuli tlak, Vašek byl převezený na Pankrác a z toho Pankráce ho potom propustili.“

„Tito lidé mi řekli, co je to Charta, a v té době jsme se rozhodli s kamarádem Rendou Matouškem z Liberce, který zemřel krátce po sametové revoluci, podepsat Chartu. Takže si myslím, že jako jediní dva chartisti jsme tu Chartu podepsali v kriminále. A tenkrát jeden hoch, který zrovna šel do civilu a s kterým jsem tam kamarádil, tak jsem ho poprosil, udělali jsme tzv. šulku, to byl papír, smotali jsme ho, dali jsme ho do igelitového obalu, on si ho dal do konečníku a ten papír vynesl ven s tím podpisem Charty naším, že souhlasíme se zveřejněním našeho podpisu, a odnesl to rodině spoluvězně Honzy Litomiského, která to předala na Svobodnou Evropu. Takže jsem pak poslouchal ze slamníku v rádiu, jak Luboš Bažant a Renda Matoušek podepsali Chartu v kriminále.“