Boris Belenkin

"Jediné, co musím říct, je zvláštnost toho, proč můj život a život mých kolegů, podobně smýšlejících lidí v zemi, šel takto. Jde o to, že zvláštností nové moci - je zřejmé, že ji někteří dobří političtí technologové naprogramovali - je princip "hroznýše a králíka". Je nepochybné, že úřady počínaje rokem 2000-2001 svým jednáním společnost hypnotizovaly. V jakém smyslu? Všechny tyto zlé skutky, které Putinova vláda páchala a páchá - pozor, 23 let - se nestaly v jeden den, ale velmi postupně. Ten a ten byl zatčen a dostal 15 dní vězení. To není dobré. Někoho jiného zatkli a dali mu měsíc. Špatné. Dali rok, dali tři roky. Teď dávají 25 let. Stačí si nakreslit graf. Nebo se s někým na Západě pohádáte a je po všem. Prohlášen za "zahraničního agenta". To bylo zavedeno v roce 2012 a dostalo to tři nebo pět organizací, už si nepamatuji, které, ale nebyly to ty nejdůležitější. Na Memorial se dostalo až v roce 2016 - status "zahraničního agenta" dostalo jak Středisko pro lidská práva Memorial, tak International Memorial. Přeloženo automatickým překladačem (DeepL)

"Každopádně jsme šli do Petra položit květiny dekabristům, které jsme - antisovětští a revolucionáři - považovali za své předchůdce. Bylo nám dvacet let, ano, mně už bylo dvacet. Každopádně jsme šli na místo, kde jsme byli zadrženi v bytě. Ráno. Tam jsme popíjeli, povídali si, zpívali bělogvardějské písně. Ráno si pro nás přišli. Bylo to nečekané a dodnes jsem si neuvědomil, kdo nás zavolal a předvolal. Nějaký náhodný byt náhodných lidí, nevím. Nás tři zadrželi. Moje kamarádka, spolužačka, odešla den předtím. Zadrželi nás na šest hodin do dvou odpoledne - dlouho nás vyslýchali na policejní stanici, jak jsem pochopil, bylo to obvodní oddělení KGB. Pak nás poslali v doprovodu policisty na vlak. Já jsem po oklamání policisty spáchal čin - teď už bych na to neměl odvahu. Šli jsme na svačinu - do odjezdu vlaku zbývala půlhodina - do kavárny poblíž nádraží. A byl s námi policista, šli jsme na záchod, ale byl s námi - musel nás posadit do vlaku. Musím ho varovat, uvědomuji si, že v Moskvě nás čeká žalář a mučírna Lubjanka. Co to dělám? Šel jsem na záchod, ale místo na záchod jsem šel do kantýny, uviděl jsem kancelář ředitele kantýny, zaklepal jsem, vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře. Vytáhl jsem rubl a řekl: "Prosím vás, musím zavolat do Moskvy, musím... ( něco mě tam napadlo), jedno slovo, doslova minutu." A pak jsem se vrátil do kanceláře. A zavolal jsem do Moskvy a známými slovy jsem vysvětlil - předtím jsem si uvědomil, koho je třeba informovat -, že kdyby Belenkin, Gurevič a Fradis padli statečnou smrtí... A zavolal jsem, varoval jsem je, to je všechno. Přeloženo automatickým překladačem (DeepL)