Ivan Bialik

„Když mně udělali ten program studijní, tak zjistili, že já neumím Bibli, protože jsem nestudoval v Izraeli, kde je Bible povinná na střední škole a na vysoké škole. Je to jako, že si to můžete vybrat jako volitelný předmět. Tak mně řekli, že protože nemám ponětí, co to Bible je, tak musím udělat zkoušky, a to bylo velice zajímavé, protože nevíte, kde začít. Takže já jsem náhodou měl kamaráda, který byl syn rabína ještě z Bratislavy, kde jsem studoval na vysoké škole, tam byl rabín, kterého jsem já taky znal, a on se odstěhoval do Izraele a působil v Izraeli. Jeho syn studoval na vysoké škole a spolu jsme si pronajmuli byt, abychom mohli studovat a měli kde bydlet. No, on říká: ,To vůbec není žádný problém. Půjdeš na týden na dva k mému tátovi a on tě naučí.‘ A skutečně jsme to tak udělali. Tak jsem se u něj jednak mohl naučit trochu Bible, jednak jsme museli pořád mluvit hebrejsky, protože on se mnou slovensky nebo česky nechtěl mluvit.“

„Na brigádu do kibucu, co to organizovala taková izraelská organizace. Oni organizujou pro mládež brigády, abyste se mohl seznámit s Izraelem, se zemí, se zvyky, s národem. Hlavně to dělali tehdy v těch letech, protože měli na to zázemí a měli na to taky práci, která je pro každého dostupná. Já jsem se zabýval například slepicemi na brigádě.“ – „Jaký to byl kibuc?“ – „Masaryk“ – „Kfar Masaryk.“ – „Oni tam mluvili česky, tak to bylo jednoduché se s nimi domluvit, že jo. A to je, když jste byl v Izraeli, tak víte, kde je Kfar Masaryk, tak to je nedaleko od Haify, prostředí je krásné a život jsme tam měli perfektní.“

„Vy jste věděl, že jste Žid. Taky vaše okolí to vědělo. My jsme to nikdy nezastírali, to nebylo, že bysme [to tajili]. Já jsem měl kamarády, vám řeknu, to je zajímavé, že jsem s nimi seděl v té samé třídě, a oni byli Židé. Oni o mně věděli, že jsem Žid, já jsem o nich nevěděl, a to byli v té samé třídě. On každý k tomu měl jiný přístup, protože některý Židé se báli o tom vůbec mluvit v těch časech – a u nás to nikdy nebylo tajemství. Naopak vám říkám, že jsme drželi tradice a ve svátcích jsme chodili... Drželi jsme svátky, jaké tradice předepisuje, a neměli jsem s tím nikdy žádný problém, a taky jsem necítil v okolí, že by s tím někdo měl problém.“