Ing. Alois Bílek

"Rozhodla se, že tu paní zastřelí. Nahoře slyšela děcka další ránu. 'Začaly se dobývat ještě víc a víc, načež já (Naďa) jsem zblbla ještě víc, co teď mám dělat? Zastřelit se taky sama nebo co? Zase mě napadlo to, že jsem otevřela ty dveře a vrhly se na mě ty dvě děti. Nikdo si neumí představit, jak je nemožný se ubránit v takové situaci dvěma takovým dětem. Rvaly se se mnou tak, že jsem si s tím nevěděla rady, až to dopadlo tak, že jsem je v návalu situace zastřelila, obě dvě děti. Teď se mě ještě znova navalilo, co teď mám dělat, co bude se mnou. Zastřelit se nebo ne? Nakonec mě napadlo, že to všechno skončí tak, že zapálí hájenku a nechá tam všechno shořet, ať to dopadne jak chce'."

"Najednou z lesa vystoupil jinak oblečený člověk. Zkrátka ten ruský partyzán, který byl shozen jako výsadek. Šel za tatínkem, kterého pomocí posunků a pomocí dalších možných dorozumívacích způsobů požádal, že se sejdou ten den večer na tomto místě a budou obcházet starosty obcí a ještě vedoucí činitele nadlesí, tedy hajné. Všude je budou varovat a tatínek bude povinen je vodit na tyto adresy a podobně."