Ivana Bočková

„Já jsem nastoupila do první třídy, ale za čtrnáct dní u nás StB udělala [prohlídku]. Nejdříve odvedli tátu, byl pozvaný, aby něco vysvětlil, a v podstatě se nevrátil. V říjnu 1952 nastala v Liberci taková tragédie, kdy přišla StB do našeho domu. Maminka byla dost těžce psychicky, nervově nemocná a léčila se. A v tom domě ještě s námi žil můj děda Antonín Strejček a teta Marie Jurková a všichni spáchali sebevraždu. Mne tedy vzali s sebou. Pak mne odvezli do nemocnice a jediná já jsem byla zachráněna.“

„Co mne strašně překvapuje. Máma byla vyloučena z KSČ. Oni byli [s otcem] oba předváleční členové strany. Jeden od roku 1931, druhý od roku 1933. A přes tyto šílené zkušenosti, kdy byli oba vyloučení, já nevím, po kolika letech mu vrátili legitimaci. On se dlouho snažil, protože mámu posmrtně vyloučili z partaje, a on se celou dobu snažil, aby se to vrátilo, aby ji nevyloučili, aby zrušili to vyloučení. Což já nejsem vůbec schopná pochopit. Protože když mně něco udělají, ta partaj, tak ještě se snažit o to, abych se tam vrátil. Já nejsem vůbec schopná toto pochopit. To muselo být tak šíleně obrovské přesvědčení, že ta partaj je úžasná věc.“