Miroslav Bouček

„Stalo se to na plácku kousek od našeho domu. Udělal to trestanec, který se vrátil z koncentráku. Nebyl to žádný politický vězeň, ale sprostý zloděj z Břevnova, který si na té ženě vylil vlastní nashromážděnou zlost. Jeho povaha byla násilnická a tak jí prostě upálil. Nejhorší na tom bylo, že kolem stáli lidé, kteří se dívali a nezasáhli.“

„Pod námi bylo Vincentínum, ve kterém sídlily jeptišky. Byly to fanatické Němky. Jedna z nich měla na střeše kulomet a ovládala celý prostor kolem Bělohorské ulice. K větším škodám nedošlo pouze díky Vlasovci, který jí odstřelil.“

„Probuzení bylo o to horší, protože jsem přišel na stanici tramvaje. My jsme měli závod u Parku Julia Fučíka v Holešovicích. Přišel jsem na stanici tramvaje a tam davy lidí, a tramvaje žádný. ,Co se děje?‘ – ‚No, obsazujou nás Rusáci.‘ – ,Co? Rusáci? Co tady mají co dělat?‘ Tady se nic nedělo. Nějaká kontrarevoluce, to byla blbost vyložená. Oni taky když přišli a viděli to tady, tak jen otvírali oči, protože si mysleli, že tady budou vzbouřenci, a oni s nima přitom lidi normálně mírumilovně mluvili. (…) Šli jsme pěšky a přišli jsme na Letenskou pláň a tam jsme viděli, jak to tam je všechno seřazený – tam byly tanky, houfnice a všechno. Manželka ještě spala, to jsme měli čerstvě narozenou Hanku, ta se nám narodila v dubnu v osmašedesátým (…) a rodiče taky nic nevěděli. Když jsem přišel do práce, tak jsem bafnul telefon a volal dědu, že nás obsadili Rusáci, tak ti letěli k nám vzbudit manželku a říct jí, hele, taková je situace. (…) Máma bafla kočárek s Hankou a jela do prvního krámu, protože věděla, že bude švic o potraviny. Nakoupila pro sebe i pro rodiče, aby bylo jídlo.“

„My jsme do toho spadli na začátku pětačtyřicátýho roku a šli jsme kopat takzvaný Moravský val. A shodou okolností, když jsme odjížděli z Prahy, tak ten vlak jel kolem toho ČKD, které zrovna bylo den předtím vybombardovaný, takže jsme prostě viděli, jak je to tam zplanýrovaný. To byl druhý omyl navigační Amerikánů. Přijeli jsme na Moravu, budovali jsme slavnej Moravskej val. Kopali jsme takzvaný panzergrabeny – to byl příkop 6 metrů dlouhej, 6 metrů hlubokej a 6 metrů širokej. Samozřejmě to bylo víceméně pro legraci, protože ti Sověti s T-34 to přejeli jako nic. A ještě shodou okolností, ti naši slavní velitelé toho lágru byli tak blbí, že tam nechali dřevěnej most. Samozřejmě už věděli, že ta fronta jde, tak to nestačili zlikvidovat, takže ti Rusáci přejeli po tom mostě jako nic.“

„U nás shodou okolností byl poručík Rudé gardy. Neměli jsme se špatně, protože on hrozně miloval moji maminku. ,Bábuška, bábuška!‘ Bábuška napekla buchty a on byl celej šťastnej. Měli jsme díky tomu salámy, měli jsme to jejich kafe - vono to nestálo za nic, ale nosil nám různý věci.“