Libuše Břenková

* 1931

  • „Vedení podniku muselo navázat družbu. To bylo nakázáno shora, takže se taková družba navázala s posádkou. Každou chvíli jezdili do podniku oficíři z Květné, což je kousek od Svitav. Pamatuji, že jsme měli jednou podnikovou schůzi na zakončení roku a generálové tam měli obsazený celý stůl. Byli dost nepříjemní, takoví trochu chlípníci.“ – „Dovolovali si na ženy?“ – „Ano. My jsme potom nenápadně odešly.“

  • „Byla jasná otázka: ‚Souhlasíš se vstupem vojsk, nebo nesouhlasíš?‘ Řekla jsem, že nesouhlasím. Jeden soudruh na mě začal řvát, jak si to představuji, že nesouhlasím. Předpokládali, že musím souhlasit za každou cenu; že každý by měl souhlasit. Zpětně, když se na to dívám, bylo to něco hrozného. Takové zatemnění mozku.“ – „Zalekla jste se?“ – „Nezalekla. Byla jsem odhodlaná vystoupit, ale uvažovala jsem, jak to bude s mužem.“ – „Takže jste se rozhodla vzít to zpátky?“ – „Ani jsem o to neusilovala, ale přispěl k tomu předseda stranické organizace v podniku. Ten se mě jakoby zastal a já se nechala nést tou vlnou a nechala to být. Řešili jsme to doma i s mužem. Ani on nevěděl, co si s tím počít.“

  • „Tatínek byl sedlák a docela rád chodil bos do práce. Zčistajasna pro něj jednou přijelo černé auto. Sbalili ho a odvezli ho do Bystrého – to je střediskové městečko. Bylo tam nějaké velitelství. Sbalili ho bosého a zpovídali ho. Když se odevzdávalo obilí, přišlo na něj udání, že v něm objevili pilousy. To je škůdce, brouk, který se namnoží v obilí. Někdo udal tatínka, že je to od něj. Naložili ho bosého a odvezli do Bystrého, ale zpátky musel jít pěšky.“

  • Full recordings
  • 1

    Hostivice, 14.11.2023

    (audio)
    duration: 02:02:32
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Nesouhlasila jsem se sovětskou okupací. Řvali na mě, jak si to představuji

Libuše Břenková, 2023
Libuše Břenková, 2023
photo: Post Bellum

Libuše Břenková, rozená Kopecká, se narodila 11. prosince 1931 ve Svojanově jako třetí dítě ze čtyř. Rodiče Ladislav a Marie byli soukromí zemědělci. Dětství prožila v Manově Lhotě, kam se její rodina přestěhovala kolem roku 1933. Během druhé světové války žila zhruba dva roky v Chrástu u Poříčan u prarodičů Lambertových. V padesátých letech byli její rodiče nuceni vstoupit do JZD. Navštěvovala sociálně-zdravotní školu v Praze-Holešovicích, ale předčasně ji ukončila a po půlročním kurzu zdravotní asistentky nastoupila v roce 1950 do Svitav do závodu Vigona jako asistentka podnikového lékaře. Ve Svitavách se zapojila do pěveckého sboru Vigona a potkala zde také svého budoucího manžela Josefa Břenka, agronoma. Usadili se ve Svitavách. Vzali se v roce 1956 a narodily se jim dvě děti, syn v roce 1957 a dcera v roce 1965. Libuše Břenková v 60. letech večerně studovala střední ekonomickou školu, avšak ve třetím ročníku, po narození dcery, studia zanechala. Pracovala poté v podniku Vigona v účtárně a na osobním oddělení. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy byla rozhodnuta vystoupit z KSČ, ale neučinila tak, aby minimalizovala negativní důsledky pro svoji rodinu. Její muž působil jako ředitel okresní i krajské zemědělské správy a v 80. letech také na ministerstvu zemědělství v Praze. V roce 1996 zemřel její syn Jiří Břenek, skladatel, houslista a zakládající člen kapely Čechomor. Libuše poté věnovala svou péči pozůstalým vnoučatům. Její manžel se ve stáří úspěšně věnoval umělecké dřevořezbě. Libuše Břenková v roce 2009 ovdověla a od roku 2020 žije v domově seniorů v Hostivici.