Helena Bystřická

„Kronika se psala tím stylem – nevím, jaká je praxe teď – že on napsal koncept, třeba za určitý rok, a ten koncept se předložil ke schválení. A pak se teprve ta kronika přepisovala načisto. Kronika byla psaná ručně, číslované strany, to znamená, že z kroniky se nesmí trhat listy, to nejde. A v roce '68, nevím, jakým způsobem se to stalo, že on popsal ty události, jak proběhly ve vesnici – přímo do té kroniky. A potom za rok za dva, jak se komunisti tak nějak vzpamatovali z toho všeho, tak na okrese všem kronikářům dali nějaký takový pamflet o tom, co v té kronice má být napsané. Takže nakonec to dopadlo tak, že ten 68. rok je v kronice přeškrtnutý, potom je tam dál napsáno: oprava kroniky. A napsáno to, co dostali ti kronikáři na okrese, co tam má být napsané o tom 68. roce. Takž to v těch kronikách, jak se nesmí trhat listy, tak to tam prostě je tak, jak to proběhlo, ten jednadvacátý srpen. Tak, jak ho popsal, to je v té kronice zachycené.“

„On říkal, že tam bylo několik set těch bombardérů. Už to samotné působilo tak obrovskou paniku, že nejvíce lidí po tom náletu bylo ušlapaných. Nejenom zraněných náletem, když se lidi snažili prchat do krytů. To vždycky vzpomínal, už samotný ten pocit. A vzpomínal, že jednou se stalo, že v době oběda došlo – buď to byl nevyhlášený poplach, nebo opožděný – spletli si fabriku s lágrem a rozbombardovali ten tábor. V době oběda, kdy tam bylo spoustu mladých lidí. Říkal, že jeden kamarád, kterého potom šli hledat, když odnášeli raněné a mrtvé do blízkého lesa – to byl červenec a bylo strašné horko – tak našli toho svého kamaráda. Ležel a držel si na hlavě zakrvácený kapesník, takže oni ho zřejmě odnesli ještě živého, ale potom tam zemřel. Takže v době oběda rozbombardovali ten lágr a říkal, že tam bylo asi 250 mrtvých mladých lidí. To byly ty ročníky '20 až '24, nebo tak nějak. To byl obrovský masakr, kdy při tom pohřbu, než lidi dokázali dát do nějakých rakví, tak že tam byl obrovský zápach z toho všeho.“