„Měli jsme svini a ta měla sedm prasátek. A ze Slemena přišli, od obce, někdo, to už nepamatuju, a říkali: ‚Jé, oni tady mají prasátka, a nejsou hlášená!‘ A přišli na kontrolu a říkali: ‚Tak, nemáte hlášená prasátka.‘ A já říkám: ‚Mám, všechno je to [v pořádku].‘ A říkám manželovi: ‚Pepo, vem motorku a jeďte do Slemena, ať se ten esenbák podívá, že to je v pořádku.‘ Přijeli pod kopec a on [příslušník SNB – pozn. aut.] říká: ‚Tak, jedem dál.‘ A jel dál a už ho zavřeli, už ho nepustili. A pak sem přišli dva, mlynář a nějakej Dostálek. Takhle jsme měli stůl, tak si sedli, ať si sednu proti nim, abych mluvila pravdu. A já povídám: ‚Aby moje pravda nebyla lží a vaše lež pravdou‘ – a zůstala jsem, kde jsem chtěla. A ten mlynář, ten byl jakž takž, bych řekla: ‚Podepište to!‘ Já jsem povídala: ‚Nepodepíšu, protože když napíšu, podepíšu, tak to tam bude, že zase jedno chybí.‘“
„Nebo jsme byli na louce, tady si šli na špejchar sami, všechno obilí sebrali, nenechali nic. Teď dobytku a to... Pak manžel šel, to byla středa, šel do Rychnova a před hotelem Havel stál ten hoteliér a povídá – včera tady byli z Prahy, a že se stalo, že vybrali i obilí seťové, všechno, a že to odsuzovali, že to se nemělo stát. Tak abychom mohli set, tak jsme zas museli normálně obilí koupit! Dali zas na to poukaz... A pak taky jednou jsme mlátili a chtěli jsme nějaké obilí schovat, tak jak jsme takhle měli ty snopy, tam bylo prázdno, tak tam se foukala řezanka. Tak jsme tam ukryli pár pytlů. A oni měli nějaké bodáky nebo co, to byli zase z Kvasin, z továrny, čtyři, myslím, tady byli a bodali do toho a přitom byli celí šťastní, že tam našli obilí!“
Anna Čepelová se narodila 25. dubna 1924 ve Slemeně jako dcera manželů Veverkových, vlastnících hospodářství nedaleko Rychnova nad Kněžnou. Otec jejího otce Václava byl dlouho zaměstnán na statku hraběte Kolowrata jako deputátník (šafář) a statek dostal jako odbytné při pozemkové reformě. Otci pamětnice připadlo hospodářství značně zadlužené a další generace se musely kromě umoření dluhu potýkat s velkou nepřízní dějin. Po roce 1948 byli rodiče prohlášeni za kulaky a od té doby čelili neustálému tlaku, který vyplýval z celkové státní politiky proti soukromým zemědělcům, zákonná opatření však byla ještě umocněna šikanou ze strany místních orgánů. Postupně byli rodiče připraveni o zemědělskou techniku a nakonec donuceni celé hospodářství předat státnímu statku. Tím však pronásledování neskončilo. Jako zaměstnanci státního statku byli nadále obviňováni ze špatného nakládání se svěřeným majetkem. V roce 1991 dostali manželé po vysilujícím boji hospodářství zpět, ovšem v žalostném stavu. Do obnovy se zapojili účinně i syn a dcera manželů Čepelových, takže dnešní téměř idylická podoba statku vůbec nenaznačuje, jakými peripetiemi hospodářství prošlo. Zemřela 1. ledna roku 2021 v Rychnovské Lhotce.
