Mgr. Libuše Černá

„Dvě dívky ze staršího ročníku najednou zmizely. Vznikla strašná panika, co se s nimi stalo. Přijely až večer a byly přivezeny ruským jeepem s vojáky. To byla zase druhá strana, to byli ti, kteří se s ruskými vojáky kamarádili. Tu noc, co se vrátily, jim ostatní žáci ostříhali všechny vlasy. Ony musely odjet domů a byla z toho potom velká aféra, protože to byly samozřejmě dívky z komunistických rodin.“

„Byla jsem doma a uprostřed noci zazvonil telefon. V telefonu byl přítel mojí sestry, který říkal: 'Jsme obsazení.' Vůbec jsem tomu nerozuměla. A pak jsem uslyšela dunění letadel. Léta jsem potom nemohla snést zvuk letadel. Byl to samozřejmě neuvěřitelný šok. A potom i situace po jednadvacátém srpnu, kdy jsme se druhý den probudili a v ulicích byly všude tanky. I před tankem na Újezdě stály tanky. Všechny hlavní body ve městě byly obsazené. A my jsme to prožívali. Se vším, co k tomu patřilo.“

„Shodou okolností jsem se dostala k jednomu pánovi, který pracoval na Ministerstvu školství. Asi to byl soudruh, ale nikdy jsme se o tom nebavili. Jmenoval se Krpata. Byl mi s ním zprostředkován rozhovor a ten rozhovor byl v podstatě alternativní přijímací zkouška. Opravdu mě zkoušel. A když jsme skončili, řekl mi: 'Já si myslím, že co se vašich vědomostí týče, nebyl by žádný problém, abyste studovala. Co se vašeho kádrového posudku týče, to nepřipadá v úvahu. Já vám můžu zprostředkovat nástup na externí studium, ale denní, to opravdu není v mé moci.'“

„Strávili jsme celý den v Bartolomějské ulici. Bylo to jako z Franze Kafky. Seděli jsme na stanici, nikdo si nás celý den nevšímal. Pak jsme byli každý zvlášť u výslechu, kde se nás ptali na naprosto absurdní věci. Celý tenhle kafkovský den skončil tak, že nás někdo poslal do trafiky koupit kolek za tři sta korun a tím to bylo vyřešené.“