Nejhorší byla bezmoc, se kterou jsme se naučili žít
Download image
Jaroslav Chnápko se narodil 10. března 1956 v Mostě. Oba jeho rodiče pracovali v dělnických profesích. V roce 1973 se vyučil zámečníkem v učilišti litvínovských Chemických závodů československo-sovětského přátelství. Jeho matka Hermína, rozená Bajanová, zemřela při práci v chemičce na otravu plynem. Jaroslav patřil k severočeským „máničkám“ – nosil dlouhé vlasy, džíny a chodil na koncerty nepovolené muziky, kde často zasahovala Veřejná bezpečnost. V roce 1977, po návratu z vojny, podepsal Chartu 77. V témže roce s kamarády z chartistického prostředí společně zakoupili rozpadlou usedlost Nová Víska a přetvořili ji v jeden ze slavných „baráků“ undergroundu. V něm žili komunitním životem, pořádali kulturní akce a budovali ostrov svobody. Jaroslav, v komunitě zvaný „Šíma“ či „Šimako“, se zde podílel na tisku a distribuci samizdatového časopisu Vokno. Nová Víska bývala v obležení StB, konaly se tu domovní prohlídky a policie sledovala pořadatele i návštěvníky akcí. V roce 1981 komunistické orgány dům v Nové Vísce vyvlastnily a šéfredaktora Vokna Františka „Čuňase“ Stárka spolu s dalšími přáteli uvěznily. Většina bývalých obyvatel Nové Vísky emigrovala. Jaroslav Chnápko se svou budoucí ženou Silvestrou (rozenou Lupertovou) koupili starý mlýn v Osvračíně a snažili se pokračovat v podobném duchu. Hospodařili jako zemědělci, pořádali koncerty i setkání přátel. Stát se jim však pokusil i tento objekt vyvlastnit, o což probíhal koncem 80. let soudní spor. Hospodářství v Osvračíně se nakonec v říjnu 1989 stalo poslední usedlostí znárodněnou státem podle zákonů z 50. let. Jejich vystěhování bez náhrady však zabránila sametová revoluce. Jaroslav se ženou v Osvračíně dál žijí, provozují tam Galerii Vokno a pořádají společenské akce.
