Božena Chrobáková

* 1935

  • ,,Já jsem si hrála před domem naším. A šel ten německej kluk, se svojí matinkou, a když přišel… ten Němec přišel ke mně a rozpřáhl se a takovou facku mi ubalil. Já jsem vůbec…já jsem… ne že bych koukla na něj nebo řekla něco, nebo nedej Pán Bůh, to jsem věděla, že je to Němec, že se mu musím vyhnout. On prostě si to zkusil. Jaký to je, když se mlátej lidi. Podřadný… A já jsem se obrátila, čekala jsem, co bude ta maminka, co řekne. Co ta paní udělá. Neřekla ani slovo. Šli dál.“

  • ,,Gutmannovi, ti mezi tím, já nevím, jestli ve dvaačtyřicátém roce, dostali příkaz do transportu. Takže oni se k nám přišli rozloučit. To bylo strašně smutný, všichni plakali. I chlapi plakali, kteří odcházeli. A druhej den jsem je potom viděla, jak jdou tím dvorkem, nesou zavazadla. A to jsem je viděla naposled. Potom přišlo jenom oznámení. Napřed zemřeli staří, v Terezíně. A potom zemřeli ti synové. Poslední až tragicky, v Osvětimi, až někdy v březnu před koncem války.“

  • ,,Když Němci přišli a vyhodili Židy z jejich bytů krásných, nastěhovali se tam sami, do jejich nábytku, do jejich zařízení, všechno, co tam leželo, viselo, všechno bylo jejich. A Židy přesunuly do skladišť. Protože to byl velkoobchod, takže oni vzadu měli – tam byly ještě dva takové staré trakty domovní a v tom jednom traktu takhle v řece, tam byl náš byt a v těch dalších byly takové pomocné místnosti a skladišťata a takovéhle věci. No a oni prostě ty Židy přestěhovali napřed z toho bytu tam do těch do naší úplné blízkosti. No a tatínkovi to bylo – protože to byl slušný člověk a prostě se na to nemohl dívat a nabídl jim pomoc. Oni toho využili, skutečně, schovali si k nám nějaké věci, schovali si k nám potraviny.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 26.05.2024

    (audio)
    duration: 01:27:48
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Mysleli jsme, že svět bude pořád tak krásnej

Pamětnice ve dvou letech, 1937
Pamětnice ve dvou letech, 1937
photo: archiv pamětníka

Božena Chrobáková, roz. Veselková, se narodila 11. května 1935 v obci Velká Dobroň na Podkarpatské Rusi. Její otec byl Čech, matka Maďarka. Když jí byly čtyři roky, krátce poté, co Podkarpatská Rus padla pod nadvládu Maďarů, se musela spolu s rodiči rychle přesunout do Čech. Tam se usadili v západočeské Sušici, kde její otec získal pracovní místo. Ubytovali se v bytě, který jim pronajala židovská rodina Gutmannových. Těm otec pamětnice schovával potraviny, což jej i jeho ženu a děti uvrhlo do nebezpečí. Zanedlouho se stali svědky transportu Gutmannových do koncentračního tábora. Božena Chrobáková i přes svůj nízký věk intenzivně vnímala válečné události a Němců se bála. Stala se také obětí šikany ze strany německého chlapce, který ji z nudy zfackoval. S rodinou se na Podkarpatskou Rus už nikdy nemohla vrátit, i přes to, že o to všichni velmi stáli. Její otec, Václav Veselka, po válce vstoupil do KSČ, avšak po dvou letech, když prohlédl tamní praktiky, vystoupil, což se stalo pro něj i jeho děti stigmatem. Pamětnice po maturitě vystudovala učitelství a celý život pracovala jako učitelka. V roce 2024 žila v Lipníku nad Bečvou jako jedna z nejstarších obyvatelek této obce.