Mgr. Eva Číhalová

* 1938

  • „Nejkrásnější bylo, co se stalo čtvrtého května. Totiž hlídka amerických vojáků jela takhle z Rožmitálu tady přes Březové Hory někam dál. Tam seděl v tom jednom džípu, byly to samé džípy, v tom jednom džípu, myslím ve druhém, černoch, takhle vzadu seděl, usmíval se od ucha k uchu. No a my jak jsme na něj mávali, tak něco vyhodil. A vyhodil to takhle k baráku a teď jsme se báli na to sáhnout, protože to bylo jako briketa. Maminka říkala, potom, když odjeli a lidi odešli, tak maminka říkala: 'Tak pojďte, pokusíme se, to není žádný granát, určitě by ho neházel.' A byla to čokoláda, taková ta tvrdá. Takový obdélníček, takhle tlustá. Samozřejmě maminka rozdělila pro všechny v baráku, pro tetu, babičku, tak jsme všichni ochutnali čokoládu. To byla moje první čokoláda v životě.“

  • „A teď nám řekli, že nám dávají čtyřicet marek navíc, že nás domů nemůžou pustit, protože by nás pustili do nebezpečí. Že tedy ty peníze máme na občerstvení, na drobné dárky, ale nesmíme si kupovat noviny a nesmíme je využívat k telefonu. To jsme byli v té místnosti, tohle jsme si tam všechno vyslechli. A když jsme se vrátili do pokojů, tak všechna rádia byla pryč, protože jsme měli v každém pokoji rádio. Všechny telefony, co byly na chodbách, byly samozřejmě taky pryč.“

  • Full recordings
  • 1

    Příbram, 06.02.2019

    (audio)
    duration: 01:55:38
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Držím se skautského hesla: Skaute, pomoz si sám!

Eva Číhalová
Eva Číhalová
photo: archiv pamětnice

Eva Číhalová, rozená Horká, se narodila 6. ledna 1938 na Slovensku do rodiny českého otce a maďarsky mluvící matky z Košic. V roce 1939 se kvůli vzniku Slovenského státu museli stěhovat zpět do Čech. Válku prožila na Březových Horách u Příbrami, kde se v květnu 1945 setkala s americkými vojáky a poprvé v životě ochutnala čokoládu. V roce 1946 se odstěhovali do Březnice, kde otec získal práci. Otec byl v roce 1952 jakožto skautský funkcionář zavřen ve vyšetřovací vazbě, Eva ani její starší bratr nesměli studovat střední školu. Eva si nakonec směla dodělat gymnázium v Příbrami a školu pro učitele v Plzni. S manželem se v roce 1962 odstěhovala do Příbrami, kde učila na tamní 5. základní škole. V roce 1967 si směla dodělat vysokou školu, učila hudební výchovu a tělocvik. V srpnu 1968 odjela i s mužem na kantorský zájezd do tehdejší Německé demokratické republiky. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se nesměli vrátit domů, byli i s ostatními izolováni na hotelu a do Československa je pustili až 26. srpna. Celý život sportovala, hrála házenou, basketbal a věnovala se atletice. Atletiku i trénovala a v roce 1972 jela se svým týmem na finále mezinárodního čtyřboje do Mongolska. Po revoluci byla ředitelkou základní školy ve Višňové, založila zde i skautský oddíl, který vedla. Žije v Příbrami, má dva syny.