Josef Davídek

* 1935

  • „Potom, na konci války, tam byli i Němci. A oni, to si pamatuju, to byl červen, červenec, byl hic. A ten transport Němců šel na Klatovy, na Německo. Určitou část ušli. A když šli přes tu ves, tak některý byli v civilu a některý měli vojenský mundúr na sobě oblečenej. Když ten voják přišel k někomu, tak chtěl, aby mu dali kalhoty a kabát, aby nebyl jako voják, aby nebyl stíhanej. Ten transport šel přes Lipnici a vedli je z Lipnice nějaký lidi, já je nebudu jmenovat jménama. A vzadu v tom transportu bylo asi pět Němců, měli sklenici od okurek a ukazovali, že chtějí pít. A řezník náš, z Lipnice, vzal hůlku a udeřil je přes ruce. A došli do Poříčí a tam je... jestli je zastřelili... tam byli pochovaný u hřbitova.“

  • „A já mu vždycky řekl: ‚Vašku, nejdřív je třeba vědět, že člověk je Čech, že je z vesnice, a potom teprve, jestli je straník, nebo nestraník, to už je vedlejší. Vždycky je třeba vědět, že je člověk Čech a že je z Lipnice, z vesnice.‘ Tam jsou všelijaký, tam jsou… za války k nám chodili lidi, maminka jim dávala mlíko. Listonoš nosil flašku a maminka ji vždycky nalila mlíkem. A představte si, že on potom, v těch padesátých letech, k nám přišel. Nebudu ho jmenovat jménem… ten listonoš a ještě jeden, ze Zhůře, a udělali u nás kontrolu. A ženský, když se u nás mašinovalo, tak když bylo nějaké špatné obilí, tak tatínek řekl, aby to daly ke šrotovníku. A oni to tam našli. A proto měl tatínek mít pokutu a měl jít do vazby. A chtěli udělat JZD. Oni by nás jinak vystěhovali. JZD založili a bylo hotovo. Nakonec Gottwald umřel a byla amnestie, tak ho to minulo. Jinak to s námi dopadlo špatně.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 17.06.2019

    (audio)
    duration: 01:11:36
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Pod pohrůžkou, že je vystěhují, vstoupili do JZD nakonec všichni

Davídek Josef
Davídek Josef
photo: natáčení PN

Josef Davídek se narodil 14. dubna 1935 ve vesnici Lipnice nedaleko Spáleného Poříčí do rodiny místního sedláka. Už od útlého dětství musel rodičům s prací na statku pomáhat. Do školy začal chodit ve Spáleném Poříčí na počátku druhé světové války, ale vzpomíná si především na události z konce války. Do Lipnice, která se nacházela v blízkosti demarkační linie, přijela nejprve americká a o něco později i Rudá armáda. Vzpomíná na nálety hloubkařů i na procházející skupiny zajatých německých vojáků. Krátce po válce u nich na statku pracoval voják wehrmachtu, kterého si otec přivedl na výpomoc z Plzně. V padesátých letech byla rodina označena za kulaky, protože vlastnila více než patnáct hektarů půdy. Otec dostal nucený výmlat a i přes neúnavnou snahu celé rodiny se jim dodávky splnit nepodařilo. Otce odsoudili a měl nastoupit do vězení. V roce 1953 ale zemřel tehdejší prezident Klement Gottwald a otci byl trest v rámci vyhlášené amnestie prominut. Pod pohrůžkami vystěhování a z důvodu nemožnosti plnit dodávky nakonec vstoupili do jednotného zemědělského družstva (JZD) v Lipnici všichni včetně pamětníkova otce a jeho dětí. Josef Davídek tam zůstal až do penze a pracoval nejprve jako traktorista a později jako mechanizátor. Statek jim byl v restituci vrácen v roce 1990. Žije společně s manželkou v Lipnici na rodném statku.