Ladislav Déczi

„My jsme hrávali dole v Redutě, to bylo na Národní třídě. To byl takový náš domácí podnik, málem. Nahoře byla kavárna, já už nevím, jak se jmenovala. Tam jsme seděli, po tom hraní jsme tam posedávali, pochlastávali. A najednou přišel Landovský, přišel tam nahoru a říkal: ,Rusáci jsou tady, Rusáci!’ A my jsme mysleli, že sranduje, protože ona s ním byla vždycky sranda, trošičku. Rusáci! A pak jsme vyšli ven a už tam lítaly tanky po ulici. To si pamatuju přesně.“ – „A jaký jste měl pocit při tom?“ – „Já jsem vůbec nevěděl, o co jde. Jsme koukali jak blázni ze začátku.“ – „A ty další dny?“ – „Pak už jsme začali tušit, o co jde. A nakonec, potom přišly tanky. A to jsme přišli k rádiu a všude byly tanky. A vzadu měly takové barely, na tu naftu náhradní. A tak nějaký kluci, já vůbec nevím, kdo to byl, bylo nás asi pět nebo osm. Jsme se přiblížili k tomu tanku a někdo mi dal majzlík a ten druhý měl majzlík a pojď, uděláme díru. Tak jsme udělali díru do toho jednoho barelu, dírečku, a tam jsme strčili noviny a zapálili. Teď jsme čekali, jak to bouchne, a ono ho…, ono to jen začalo hořet. A jak ta nafta vytékala víc a víc, tak pak se ten barel roztrhnul, nevybuchlo to, jen se to rozprsklo. A začal celý tank hořet. Rusáci z toho vyskákali. A teď v tom byly náboje. A ty náboje postupně vybuchovaly, vždycky tak po pěti minutách, po dvou minutách. A to všude bylo, to bylo jak pihy na tom baráku, omlácené ty omítky. Tak to si pamatuju přesně.“

„Tak já nevím, když vždycky přijde nějaká matka s nějakým malým parchantem, desetiletý, jedenáctiletý, že hraje na trumpetu, tak vždycky jim říkám jenom dvě věci. To, co říkal Clifford Brown, když se ho ptali, proč tak dobře hraje. A on říkal: ,Já nehraju geniálně. Já jen dodržuju dvě věci: rytmus a harmonii.’ Ten to tak zjednodušil a v podstatě to takhle je. Ne že by za tím bylo mnoho jiných všelijakých. Vždycky těm parchantům říkám: ‚Hele, vždycky cvič s metronomem, aby sis nezkazil rytmus. Když zacvičíš sám, tak to nějak ošulíš, pak si to zafixuješ a pak hraješ z prdele, pak ti to skáče.‘ Tak to jim vždycky říkám.“ – „To je ale těžký cvičit s metronomem.“ – „To říkají ty bigbíťáci, který s tím mají problémy, většinou.“ – „Ne, ne, děti s tím mají problémy.“ – „Oni říkají ne, ne, ne, my hrajeme bez metronomu, tam je to živější, tak to vlastně běžíš mimo dráhu, takže bys byl diskvalifikovanej. Vaico říkal takovou jednu dobrou věc, že tihleti špičkoví hráči Hedderly, Clifford Brown, Coltrane, oni hrají tak přesně v rytmu, víš proč? Protože oni jinak neumějí. A něco na tom je.“