Jaroslav Dopita

"Komunisti, strana a vláda, si tátu zavolali, protože Dopitovi měli veliké úspěchy se dřevem, to nikdo neměl. A řekli mu, že by si přáli, jestli by jim mohl dělat správce pily na Šumavě. Ať si to rozmyslí. Táta jim ale řekl, že žádný správce nebude. Nic jim dělat nebude, protože to ukradli někomu jinému a [říkal]: 'Já tam nebudu dělat pohůnka po někom, kdo je na tom jako já!' On to tak doslova neřekl. Tím, že to na Šumavě nevzal, byl konec s naší rodinou. Hned nás zařízli. Táta šel hned k lopatě. Vrtal studny s fotografem Pavelkou. To byli shodou okolností kamarádi. Všechno museli ručně, nebyla žádná mechanizace, takže se kluci dost nadřeli."

"Vypadalo to, že dřevařských firem je tady přehršel. Ale jelikož to dědeček i rodiče dělali poctivě, měli úspěchy. Chodilo k nim tenkrát hodně truhlářů, protože měli kvalitní zboží. To zboží se dováželo ze Slovenska z Nízkých Tater, kde dědeček, starý pán, měl kamarády lesníky, kteří mu, jak se říká, dneska už to snad můžu říct, že mě nezavřou, za flašku rumu sjednali velký kšeft. Dědeček byl velký karbaník, ne že by je obíral, ale rád s nimi hrál karty. Měl motorku Indiánku s lodičkou a jezdil k lesákům do Tater, co měli rajony, a tam si to dříví kupovali. Můj táta, velký sportovec, plochodrážník, k tomu všemu dojdeme, koupil první Tatru 111 s motorem Tygr z německých tanků po válce, ty byly dodávané s těmito motory z válečných tanků, a měl dvacetimetrový oplen a jezdil realizovat kšefty, které dojednal dědeček."