Frediberto Duperet Reuz
* 1966
-
„Představ si, že musíš nabrat odpadky z různých míst, z míst, kde lidé umřeli na coronavirus [v březnu roku 2020 Světová zdravotnická organizace vyhlásila světovou pandemii v souvislosti s onemocněním COVID-19]. A to bez jakékoliv dezinfekce, bez ochrany, jen v tvém oblečení. V té době mi ještě nikdo neřekl o nebezpečí, pravdu o celé situaci, i když už tam byli nemocní s COVIDem. A já jsem tam šel, jen tak, bez příslušné ochrany. Kvůli nějakému nedopatření kubánské administrativy nemáme potřebné ochranné pomůcky, což bychom jako popeláři ale mít měli.“
-
„V pracovních táborech v Panamě, vždycky někoho čapli pod límcem, ani raději nechci vědět, co všechno tam ti kubánští špioni prováděli. Ale co jsme určitě věděli, že když ses jim dostal do spárů, okamžitě tě poslali zpátky na Kubu. Museli jsme být neustále ve střehu, vzhůru.“
-
„Námořní hlídka Spojených států amerických už nemohla přijímat další kubánské emigranty, to se vědělo. I my jsme to věděli. Ale stejně jsme se rozhodli dostat se do mezinárodních vod, k hranici mezi Kubou a Spojenými státy, i když to nebylo vůbec jednoduché. Ale dokázali jsme to, zrovna když už jsme v to ani nedoufali. ‚Měli jste hlad nebo žízeň?‘ Ano, obojí. Díky limetkám jsme přežili, když jsme na moři o všechno přišli, měli jsme jen takové ty francouzské limetky, neměli jsme ani vodu, jen šťávu z limetky, to nás udrželo naživu. Dokázali jsme se ještě postavit na nohy, bylo nám hrozně, na pokraji sil, ale dokázali jsme to, i naše bárka vydržela. Ta bárka byla skvělá, protože potopit ji nebylo vůbec lehké.“
-
„Když mě vezli na policejní stanici, vyhrožovali mi tím, že chytili Ricarda a nevím co ještě, že našli u něho doma nějaké kradené věci. No, když ho chytli, mluvili se mnou automaticky jako s jeho komplicem, přitom jsme nic takového nebyli. Nechtěl jsem s ním mít nic společného, natož s kradenými věcmi u něho doma, ale policie tvrdila, že jsem na něho čekal před tím vykradeným domem. Spojili naše obvinění, obvinili nás z jednoho trestného činu, místo toho, abych já byl obviněn za to, co jsem provedl a on za to svoje. Ale policie nás odsoudila ze stejného činu, přišili nám násilné přepadení. Něco, co jsme ani jeden neprovedli a ani bychom nikdy neudělali. Tak to spojili a já jsem šel na osm let do vězení a on na nějakých šest let.“
-
Full recordings
-
Cuba, 16.06.2020
(audio)
duration: 01:25:50
Full recordings are available only for logged users.
„Přál bych si, aby co nejvíce lidí znalo můj příběh, aby sloužil jako varování toho, co všechno se může stát v komunistickém režimu.“
Frediberto Duperet Reuz strávil celkem 13 let života v kubánských věznicích, například v „Kombinované věznici v Guantánamu“, v „Nápravném zařízení Chafarinas“ nebo v „Kombinované věznici Ariza“ ve městě Cienfuegos. Několikrát byl odsouzen za údajné krádeže a násilné přepadení. Poprvé mu byla odňata svoboda, když mu bylo necelých 16 let, k čemuž nikdo nepřihlížel a Frediberto strávil několik měsíců v tmavé kobce. V roce 1994 se rozhodl opustit zemi a během kubánské krize vorařů [Crisis de los Balseros] emigroval na polorozpadlé bárce do Spojených států amerických. Z moře ho zachránila americká pobřežní hlídka, která ho odvezla na Námořní základnu USA v zátoce Guantánamo, odkud byl přemístěn s ostatním emigranty do pracovního tábora v Panamě. Po dvou letech byl ale americkými úřady kvůli sporu s migračním pracovníkem vrácen na Kubu, kde byl okamžitě zdržen a uvězněn v „Kombinované věznici v Guantánamu“. Byl propuštěn v roce 1998 a začal se živit jako dělník nebo pomocník mechanika. Od roku 2014 se je zaměstnán jako popelář, avšak bez potřebného ochranného oděvu nebo obuvi a jeho příjem je velmi nepravidelný. Frediberto se rozhodl zveřejnit svůj příběh s cílem varovat před praktikami a nespravedlností komunistického režimu na Kubě.
