Libuše Durdová

* 1928

  • "Volali na něho: 'Josef, lehni!' Ale on to neslyšel. Granát spadl a roztrhalo mu to plíce. Chlapi ho přinesli, bylo to odpoledne nebo k večeru. Vím, že jsem se ptala: 'Tatínku, žiješ?' Řekl, že ano. Ani po tolika letech na to člověk nemůže zapomenout. Zůstal ve sklepě, tam naříkal. K večeru jsem vyšla ven, Ostrava hořela. Všechno bombardovali, létala letadla. Zeptala jsem se, kdo se mnou půjde tatínkovi pro doktora. Nikdo nechtěl. Tak jsem nakonec šla k tatínkovi, řekla jsem mu, že půjdu pro doktora a on mi říká: 'Nikam nechoď. Mám roztrhané plíce, nic mi nepomůže.' Zůstala jsem v předsíni mezi sklepy, a když jsem slyšela, jak naříká, modlila jsem se, aby umřel."

  • „V české škole, když přišel pan učitel, řekli jsme 'dobrý den' a začali jsme se učit. Přišla polská škola, tak jsme se museli požehnat a pomodlit. Všichni jsme se pomodlili a začali jsme se učit. Ale pak přišli Němci. To jsme museli zvednout ruku, udělat 'Heil Hitler,' a začali jsme se učit. Dělali z nás voly. Pamatuji, že jako děti jsme to brali s humorem. Ale němčina pro nás byla těžká, zvlášť pro některé. Dávat ty věty dohromady.“

  • "Z protektorátu do Německa se nic nesmělo nosit. Jenomže byly Vánoce, tatínek tam pracoval, my jsme byli děti, a tam měli takové krásné figurky na stromeček. Tatínek a všichni už věděli, že na hranici byli někteří, kteří je tak moc neprohlíželi. A kdysi chlapi nosili spodky, které měly dole zavazování. A jednou tatínek přišel a měl v těch spodkách, chudák, ty figurky zabalené v sáčcích. Tak nám to přinesl. My s bratříčkem jsme byli tak šťastní, že máme takové krásné figurky!“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 21.07.2022

    (audio)
    duration: 02:01:12
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 01.08.2022

    (audio)
    duration: 01:45:17
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Granát roztrhal tatínkovi plíce. Modlila jsem se, aby umřel

Libuše Durdová, začátek 60. let
Libuše Durdová, začátek 60. let
photo: archiv Libuše Durdové

Libuše Durdová se narodila jako Knapíková 17. března 1928 ve Vrbici. Tenkrát to byla samostatná obec, od 70. let patřila pod Bohumín. Vyrůstala ve vrbické hornické kolonii. Rodiče se hlásili k české národnosti. Po polském záboru Těšínska v říjnu 1938 chodila do polské školy. Od září 1939, kdy oblast obsadilo Německo, musela navštěvovat německou školu. V letech 1943 až 1945 pracovala v bohumínské drátovně. Intenzivně prožila první americké bombardování Ostravy a Bohumína v srpnu 1944. Její otec zemřel těsně před osvobozením Rudou armádou 1. května 1945 na následky poranění střepinami z granátu. Po válce opět pracovala jako dělnice v drátovně. Vdala se a narodil se jí syn. Prodávala v drogerii a v potravinách. V roce 2022 žila v Bohumíně.