Ing. Josef Dvořák

„Já jsem zrovna přijel ze školy, pochopitelně taky vlakem. Přijdu domů a koukám, vrátka otevřená, nikdo nikde, jdu dovnitř, tam v pláči Věrka a Vláďa, a maminka na zemi v bezvědomí. Vedle tatínkova zakrvácená taška a jeho zakrvácený plášť. Podařilo se mi maminku vzbudit, co se děje, a maminka mi sdělila, že tatínek je po smrti, že ani neví, kde je. Já jsem se okamžitě rozhodl, praštil jsem s aktovkou a zpátky na nádraží za přednostou, co se kde děje. Říkal: ,Oni tam postřelili vlak.' Já: ,Já jsem tam měl tatínka.' ,Jo? Tak počkej, já tam zavolám.' V Lysé nic nevěděli, jen že celý vagón odvezli do Nymburka. Zavolal ještě do Nymburka a oni řekli: ,Jo, je to tady a ti mrtví jsou tady ve špitále, v nemocnici.' První vlak, který jel, byl náklaďák a vzal mě do Nymburka. Letěl jsem do nemocnice a tam mi řekli: ,Pojďte se podívat, tady jsou v pitevně.' Podíval jsem se a nikdo z nich nebyl tatínek. Řekli: ,Počkejte, on je možná zraněný.'“

„Stáli jsme tam skoro hodinu na větru jen v bundičce. Mně se tam udělalo špatně a začal jsem se tam klimbat. Stál jsem vepředu, byl jsem mezi prvními. Omdlel jsem tam. Naštěstí kluk, co stál za mnou, viděl, že se kymácím. Měl jsem bodlo tady někde a býval bych se na ně nabodl. On mi kopl do pušky a já jsem upadl. Potom mě odnesli na lůžko do ošetřovny, co tam byla. Tam mě přivedli k vědomí, tak jsem se zase vrátil zpátky. Ale pořád tam nikdo nebyl. Pak se přišlo na to, že všichni velitelé utekli, emigrovali.“

„Jak byl ten převrat Chruščovův v Moskvě, tak tam měl tu řeč o kultu osobnosti. Oni to tady balónama roznášeli po republice, tu jeho řeč vytištěnou, česky psanou. Já jsem zrovna šel na nějakou potulku, tak jsem si ji přečetl a byl jsem úplně zničenej. ,Já, komunista, kristepane, v takovém sajrajtu jsem byl.' Tak samozřejmě jsem šel do ústavu a řekl jsem tam důvěrníkovi: ,Vystupuju z komunistické strany.' Ten okamžitě běžel za ředitelem.“