Jelena Ejchgorn

* 1953

  • „Ta, co my pomatujeme – Hospodi, my vyrostli jsme, ta vesnice byla tam Novohradka, tam vyrostli jsme, po česky mluvime. A taky má druhá polovina, vona jako po nácii Němec, no mluví po česky, my doma mluvíme po česky. (manželovi) Zdrástě! Manžel: Já poslouchám... No... a uže děti, voni ponimají nás, no nemluvěj. Starší jak je... buto se pytal mluvit, no obšení je všude po rusky – voni po rusky. A tak – ponimat ponimáme, a my postojanno mluvíme po češsky. Tak jako vaši rodiče? Da, jak naše rodiče. Nu i rodiče, vot maminka byla čisto Češka, da i taky ne Češka: babička Češka, děda Latyš, z druhej strany babička Češka... Chachluška a dědeček Čech... I vot takoví vot, pomjes. A my tak vovse.“

  • „Co vot na svarbě...? Vo pervych, dyž nás nu... sláději, večer nechodí ženská s mužikem, jak u ruskejch, a u nás jen mužiky choději svátat i eta... A potom, dyž už se všecka ta... se dohovoříme, hdy bude svarba, všecko, u nás pod voknem tříleli... i tejitej první... nu vot z pracha tříleli, z flinty, i to byl jak první znak, že my jsme se museli pohubičkovat, že já jsem sohlasná i eto... A potom šli jsme, sobirali jsme vot i z jeho strany rodňu, i z... a potom už i svarba byla. I na svarbě taky kytky cepili, všecka mláděž, co byla pozvaná, děvčata ďály speciálno kytky i pentličky věšely svým klucam, ne imenno že to je můj kluk, a mladýmu klukoj... i vot kluci i děvčata byli s pentličkama, vot to je... imenno byla mladěž. Nu a potom, i taky vot v těčenije svarby celej deň, nu i tam eto... ne postojanno tříleli, a dyž se měla mladá pára hubičkovat, vot vytřelejí a i mladý se hubičkujou. Ne, teď se křičí ‚hor’ka!‘ – a to u nás nebylo za... aby křičeli, a vot vytřelejí i museli se hubičkovat.“

  • „Pod naším voknem roste doubek / Pod naším voknem roste doubek / Pod ním se točí, ma modrý voči, můj holoubek / Pod ním se točí, ma modrý voči, můj holoubek / Točí, točí, točit bude / Točí, točí, točit bude... / Včeras byla maminčina / Včeras byla maminčina / a neskej už seš Količkova / a neskej už seš Količkova. Nu i tedyk věnec sdělávají i čepej počepak... vočepak či... (A Količkova, to je jako nový jméno?) Da, meno, řikaj, kerý je to... to už, jestli je češský, byli tam Vinca da Tonda da vot... tady to už ruský... takový jak Kolja nebylo český jmeno.“

  • Full recordings
  • 1

    obec Repinka v Omské oblasti RF, 23.06.2012

    (audio)
    duration: 10:41
Full recordings are available only for logged users.

Ta vesnice byla Novohradka, tam jsme vyrostli

Jelena Ejchgorn
Jelena Ejchgorn
photo: Pamět národa - Archiv

Jelena Ejchgorn, rozená Švihel(ová), je česká krajanka ze západní Sibiře, která se narodila v roce 1953 v Novohradce (Omská oblast) v národnostně smíšené rodině: měla české, ukrajinské a lotyšské prarodiče. V roce 1976 se provdala za místního Němce, se kterým má tři děti. Pracovala ve školce jako vychovatelka, posléze byla vedoucí odborové organizace místního sovchozu, nyní je v důchodu. Doma se mluvilo vždy téměř výlučně česky. Dobře si pamatuje české zvyky a písně někdy rozšířené ve vesnici.