Nebyl jsem vzorným vojákem. Nechtěl jsem se prát, nechtěl jsem lhát ani podvádět
Alexej Ženatý se narodil 6. března 1971 v obci Rynki v Kurganské oblasti jako Alexej Kuzevanov. Studoval v oboru elektrotechniky. V březnu 1989 musel nastoupit základní vojenskou službu a byl poslán do tehdejšího Československa. Nedokázal se smířit se všudypřítomným ponižováním vojáků ani s propagandou a politickou výchovou, které brzy prokoukl jako lživé. Již po půl roce vojny na podzim roku 1989 opustil bez povolení posádku, byl však dopaden a potrestán vězněním v pevnosti Josefov u Jaroměře. Kvůli nedostatku mechaniků ho velení sovětské armády záhy vrátilo do služby v posádce v Božím Daru u Milovic a později v Mimoni. Spory mezi ním a důstojníky však pokračovaly a začátkem listopadu 1990 dezertoval. S přispěním československých policistů se dostal 8. listopadu do střediska pro uprchlíky v Krásné Lípě, kde podal žádost o politický azyl. Zde ho vyhledal dokumentarista a režisér Vladislav Kvasnička (1956–2012) a nabídl mu pomoc. Příběh Alexeje Ženatého medializoval, zprostředkoval pozornost politiků a nalezl pro něj vhodný úkryt u rodiny evangelického faráře (dnes synodního seniora) Daniela Ženatého. S rodinou Ženatých strávil Alexej necelé dva měsíce od 19. listopadu do 8. ledna 1991. Oficiální postavení uprchlíka získal koncem prosince 1990. Je jediný ze sovětských zběhů, který v Československu zůstal. V roce 1997 se stal českým občanem a změnil si příjmení na Ženatý. V době natáčení rozhovoru žil pamětník stále v České republice v malé vesnici na pomezí Čech a Moravy.