Anna Eliášová

„V těch Pardubicích už to bylo jednodušší, mohly jsme se chodit sprchovat a tak. Byl to volnější režim. No, ale v Opavě už to bylo krutý, potom, zavřený. Bylo nás asi přes dvacet, to byly postele nad sebou, to byla jedna vedle druhý v té místnosti. A taky tam byl v rohu klozet, vevnitř přímo v té místnosti. To by dneska vůbec z hygienických důvodů ani nemohlo být. No. To proděláte takovou ošklivou dobu, tam. No, ale to jsem všecko tak nějak přečkala, tu dobu, nemyslela jsem, že, ale že nás budou pronásledovat a sledovat tak dlouho potom… že dcera nemohla studovat, že jo, že já jsem neměla pořádnou práci. Díky vedoucímu, že mně takhle pomohl, to šlo, tenkrát tehdy naštěstí.“

„…po nás dlouho šli, nic se nedělo, až najednou přijel Johaczy s tou cestovní kanceláří do Prahy a měl schůzku na Pavlově náměstí, tam byl ten hotel, nevím teď už, jak se jmenuje. Tam se sešli, ale tam už na něj čekali a tam je oba zatkli. Bylo poledne, když on přijel. Zatkli je a já jsem to vůbec nevěděla, já jsem byla doma. Ještě, že byla u mě na návštěvě maminka z Tábora, která vždy na měsíc nebo tak přijela. A o půlnoci se objevili u mě v bytě, ten den ještě. Celý byt nám rozházeli. Našli tam nějaký, to je vyfocený někde, nějakou tašku, tam byly nějaký… právě to ho prozradilo, Zimmermanna. Oni už to tak věděli všechno a tušili. Mně tam udělali prohlídku, vyptávali se. Já jsem jim pomáhala s tím, že prostě ty příkazy byly v němčině, všechny na malých filmech. A já jsem německy uměla a překládala jsem to manželovi, co má za úkol všechno udělat. No, a bylo jediné to, co jsem prostě dělala, a za to mám ty tři roky.“

„Můžu vám vyprávět, jak to všechno počalo. Že jsme byli požádáni, jestli bychom se zapojili do protikomunistických výzvědných aktivit (věcí). Manžel okamžitě s tím souhlasil. Bylo to přes manžela mojí sestřenice z Lince, který měl styky s americkou rozvědkou v Salcburku, více v Mnichově, kde mu dávali příkazy. Protože on byl řidič cestovní kanceláře, jezdil sem do Československa, tenkrát ještě. Prostě požádal mého manžela, jestli mu může zjistit různé věci, které oni potřebují. Třeba vojenský a různý místa a tak. To jsme udělali skupinu, bylo nás pět. Manžel, Johaczy z Lince a pan Hora, to byl bývalý generál, spolupracoval s panem prezidentem Benešem kdysi. A pan Šindler byl od manžela z práce.“