Vladimír Fassmann

„Když jsem se narodil, ještě sociálky nebyly. Byly používány venkovní. Z prvního patra se muselo jít na dvůr. Až někdy v dvacátém osmém roce byl zavedený vodovod do Rožnova. Pamatuju, že služebná jela s kolečky, to byl takzvaný trakač. Na to se naložily nádoby, vědra, a s těma se jelo k veřejné pumpě blízko dnešního společenského domu. Tam se načerpala voda do nádob, dovezla se domů a musela se vynosit do prvního poschodí. Bylo to pracné.“

„Tak jsem šel domů. Podnik už byl zavřený. Protože když jsem byl na dovolené, já jsem tenkrát mohl jet na dovolenou na deset dní kromě Silvestra... čili jsem zažil právě to, co maminka tady musela prožít. Přišli z Přerova, předseda ROH, vedoucí strany a na konci ten sládek, a: ‚Heleďte, věc je taková, že vy jste malý pivovar, my máme možnosti, suroviny jsou na příděl a my zařídíme, že ty suroviny nedostanete. No tak jestli chcete, my bychom byli ochotni vás převzít. My vás netlačíme, ženo, ale rozmyslete si to. My přijdeme, my se ohlásíme.‘ No, skutečně se ohlásili. Třiadvacátého prosince. Den před Štědrým dnem. Řekli: ‚Tak my jsme přišli, tady máme dohodu, jestli jste ochotni to podepsat.‘ Oni chtěli jenom sklad, zaměstnat maminku jako vedoucí skladu, sládka jako administrativní sílu, případně řidiče a spolujezdce nějakého. Já trval na tom, aby tady byla lahvárna, výroba, stáčírna. To se dalo do poznámky. No a buď, anebo. Maminka, co mohla dělat... Strana byla výš. Tak to podepsala. A tím se pivovar od 1. ledna 1949 zavřel.“