Vladimír Fassmann

* 1923

  • „Stávalo se, že přišly vagony. Tenkrát se v sobotu ještě dělalo, později byly soboty zrušené a byl to volný den. A přišly vagony. Tak vrátný přišel za mnou, že je tam vagon. Musel jsem sednout na traktor. Lidi jsem tu v sobotu neměl, všichni byli z okolí. Tak manželka, děcka pomohly. Muselo se vykládat. Dojet na nádraží, tam to z vagonu přeložit na vlečku, dovézt tady, vyložit na rampě, jet pro další zboží. Dvakrát, třikrát, čtyřikrát, podle toho, jak byl velký vagon. Byly doby, že to bylo těžké zboží. Vojtěška, to byly těžké pytle. Padesát šedesát kilo. Pro mě jakžtakž, ale pro manželku už to nebylo. I když se to na té rudli převáží, je to vratké a podlaha z vagonu na vlečku taky nebyla ideální. Bylo to někdy velmi náročné.“

  • „Když jsem se narodil, ještě sociálky nebyly. Byly používány venkovní. Z prvního patra se muselo jít na dvůr. Až někdy v dvacátém osmém roce byl zavedený vodovod do Rožnova. Pamatuju, že služebná jela s kolečky, to byl takzvaný trakač. Na to se naložily nádoby, vědra, a s těma se jelo k veřejné pumpě blízko dnešního společenského domu. Tam se načerpala voda do nádob, dovezla se domů a musela se vynosit do prvního poschodí. Bylo to pracné.“

  • „Tak jsem šel domů. Podnik už byl zavřený. Protože když jsem byl na dovolené, já jsem tenkrát mohl jet na dovolenou na deset dní kromě Silvestra... čili jsem zažil právě to, co maminka tady musela prožít. Přišli z Přerova, předseda ROH, vedoucí strany a na konci ten sládek, a: ‚Heleďte, věc je taková, že vy jste malý pivovar, my máme možnosti, suroviny jsou na příděl a my zařídíme, že ty suroviny nedostanete. No tak jestli chcete, my bychom byli ochotni vás převzít. My vás netlačíme, ženo, ale rozmyslete si to. My přijdeme, my se ohlásíme.‘ No, skutečně se ohlásili. Třiadvacátého prosince. Den před Štědrým dnem. Řekli: ‚Tak my jsme přišli, tady máme dohodu, jestli jste ochotni to podepsat.‘ Oni chtěli jenom sklad, zaměstnat maminku jako vedoucí skladu, sládka jako administrativní sílu, případně řidiče a spolujezdce nějakého. Já trval na tom, aby tady byla lahvárna, výroba, stáčírna. To se dalo do poznámky. No a buď, anebo. Maminka, co mohla dělat... Strana byla výš. Tak to podepsala. A tím se pivovar od 1. ledna 1949 zavřel.“

  • Full recordings
  • 1

    Rožnov pod Radhoštěm, 07.07.2017

    (audio)
    duration: 02:25:56
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Zlín, 01.02.2019

    (audio)
    duration: 02:06:44
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Měl zdědit pivovar. Místo toho vykládal vagony a viděl, jak jeho majetek chátrá

Malý Vladimír Fassmann dostal štěně, přelom 20. a 30. let 20. stol.
Malý Vladimír Fassmann dostal štěně, přelom 20. a 30. let 20. stol.
photo: archiv pamětníka

Vladimír Fassmann se narodil 17. září 1923 v Rožnově pod Radhoštěm. Je synem Hedy Málkové a Vladimíra Fassmanna staršího, majitelů rožnovského pivovaru, který koupila v roce 1912 jeho babička, hraběnka Anna Kamel z Hardeggu, a dědeček Albert Málek, sládek pivovaru v Želetavě. Po gymnáziu nastoupil na pivovarnickou školu v Praze, aby mohl v rodinné tradici pokračovat a podnik jako jediný syn převzít. Během druhé světové války však musel studia přerušit a pracoval v papírně. Fassmannovi byli v Rožnově vážení a za války pomáhali lidem, kteří byli ve finanční tísni. V roce 1949 byl pivovar znárodněn. Zástupci státního přerovského pivovaru pohrozili ovdovělé Hedě Fassmannové, že když jim ho nepředá, nebude dostávat dodávky surovin a pivovar bude muset zavřít. Pamětník začal pracovat v hospodářském družstvu, které šlechtilo travní semena, jehož sklad byl zřízen v prostorách pivovaru. Původně jemu i jeho matce hrozilo, že budou vystěhováni, nakonec však mohli zůstat bydlet v jejich domě, který stál v areálu bývalého pivovaru. Za bydlení v domě, který postavili, však museli začít platit nájem. Vladimír Fassmann pracoval v travinářské stanici až do penze. V roce 1994 mu byl zdevastovaný objekt bývalého pivovaru v restituci vrácen. Předal ho vnukovi Tomáši Kupčíkovi, který v něm znovu vybudoval nejen pivovar, ale také lázně, dvě restaurace a výrobnu čokolády.