„Všechno mi došlo asi až tři dny poté. Měla jsem samozřejmě naladěné československé rádio a hráli Matušku – Už koníček pádí...V tu chvíli mně to došlo a byl to takovej úlevnej pocit. Slzy, emoce… Takže to bylo fajn. V tu chvíli, když hráli Matušku, tak jsem si uvědomila, že chci zpátky domů, což mě předtím nikdy nenapadlo. Předtím jsem byla úplně spokojená v Sársku. Zapustila jsem tam kořínky.“
„Jsem ráda, že v sobě mám mnoho různých kořenů, že to není jednotné češství nebo němectví. Je to od všeho kousek a všech svých kořenů si velice vážím. Toho židovství, starého rakušanství, němectví a češství, které mám trochu po bábi Mimi. Rozhodně se ale necítím být vlastenkou ani českou, ani rakouskou, ani německou. Naopak takovéto vlastenectví, byť je myšlené dobře jako patriotismus, je velmi suspektní, protože každá, byť dobře míněná vlastenecká akce, může končit nacionalismem, šovinismem, Šoa a vyvražďováním ostatních."
„Po převratu v roce 48‘ až do roku 89‘ byl judaismus a nějaké přiznání se k židovským kořenům někdy i nebezpečné, rozhodně tabu. Takže já jsem během svého dospívání vůbec neměla tušení, že mám židovské kořeny. Můj otec, myslím pokřtěný katolík, se k žádnému náboženství nehlásil, ani k židovskému, ani katolickému. Takže já jsem se dozvěděla, že mám židovské kořeny až na vysoké škole, a to díky Lucy Topoľské, což byla moje učitelka a později skvělá kamarádka, přítelkyně, germanistka, která je sama napůl Židovka. Její matka byla Židovka. S tou jsem se nějak sešla během studia a ta mě teprv odhalila moje kořeny. A tak jsme si začaly vyprávět o židovství a mě to začalo zajímat. Židovské téma i jako odborné téma pro výzkum mě od té doby zajímá. Takže se tomu věnuji v rámci literatury. Jedním z mých výzkumných témat je německá židovská literatura, židovští autoři z Moravy. Ráda to čtu, občas k tomu něco napíšu. Takže to vědění mám až z vysoké školy. Až potom jsem se začala ptát babičky.“
Ingeborg Fialová, rodným přijením Fürstová, se narodila 17. listopadu 1961 ve Frýdku Místku, rané dětství ale prožila v Rýmařově, kde její rodiče vyučovali na tamním gymnáziu. Má mnohonárodnostní kořeny. Ze strany otce Tomáše Fürsta je to český a židovský původ, ze strany matky Kristýny Lance polský a rakouský. Její dědeček z otcovy strany Erich Fürst zahynul za druhé světové války v Osvětimi a dědeček z matčiny strany Jan Lanc strávil několik let v komunistických kriminálech. Rodiče se ale rozvedli v jejích čtyřech letech. Matka se znovu vdala za českobratrského kněze Vladimíra Fialu, a tak Ingeborg prožila část dětství a dospívání v prostředí evangelické farnosti. V roce 1985 Ingeborg Fialová s červeným diplomem vystudovala germanistiku a bohemistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. O rok později emigrovala do Spolkové republiky Německo, kde pak pět let pracovala jako odborná asistentka na univerzitě v Saarbrückenu. Za svévolné opuštění republiky byla v nepřítomnosti v Československu odsouzena ke třem letům odnětí svobody nepodmíněně. Domů se vrátila až po pádu komunistického režimu v lednu 1992. Od té doby nepřetržitě působí na katedře germanistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a ve svém oboru vydala několik knih a obdržela řadu ocenění.
Ze svatby rodičů: uprostřed matka Kristýna Fürstová, vedle ní otec Tomáš Fürst a další příbuzní (zleva prateta Hertha Koziel, babička Ilse Lanc, děda Jan Lanc, prababička Hermine Koziel)
Ze svatby rodičů: uprostřed matka Kristýna Fürstová, vedle ní otec Tomáš Fürst a další příbuzní (zleva prateta Hertha Koziel, babička Ilse Lanc, děda Jan Lanc, prababička Hermine Koziel)
