Bernadeta Fourová

* 1933

  • „Jezdil tam nejdřív vlak, až později tam zavedli tramvaj. Maminka vykládala, že tatínek jel tím vlakem, na sedm. A přiběhl domů a říká: ‚Prosím tě, dělají prohlídky po bárkách, co s tou uniformou?‘ Maminka byla taková odvážnější, tak mu jen odpověděla: ‚Co se bojíš?‘ Vzala jeho uniformu a dala ji do své skříně. Měli takové obyčejné skříně, co si nechali udělat. Tak na tu uniformu navlékla svoje šaty a dala to mezi ostatní šaty do své skříně. Tatínek měl svou skříň. Němec šel, přehrnul to, ale uniformu nenašel. Maminka furt meldovala, ona německy uměla. Jenom tatínek byl bílej jako stěna.“

  • „První nálet byl v srpnu. Nikdo nevěděl, co se děje, letadla nám létaly nad hlavou, všude to vrčelo, všichni stáli venku a koukali. Potom jsme museli utíkat pryč, do polí, protože jsme se báli, utekla tam celá naše ulice. Navečer jsme chtěli domů, ale nesměli jsme, protože tam přes naši ulici spadla bomba a nevybuchla. Hlídali to tam, ale naše maminka šla a řekla, že jde na své riziko, že nám musí něco uvařit. Tak nám nadělala amolety, abychom se najedli. A to jsme utíkali bosky, přes strnisko směrem ke Slatině. Nohy jsem měla úplně rozdrané. Těch náletů bylo potom ještě hodně, když jsem byla ve škole, tak nás vždycky pustili, ale než jsem došla domů, tak už mi nad hlavou lítaly letadla. Nebylo to lehké.“

  • Full recordings
  • 1

    Březí, 12.06.2014

    (audio)
    duration: 01:26:51
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

V Mušově nám bylo moc dobře, až na ty komáry

fourova_bernadka_portret.jpg (historic)
Bernadeta Fourová
photo: Aktuální fotografie pořízena při rozhovoru s pamětnicí, dobová fotografie pochází z archivu pamětnice Gertrudy Kočí.

Bernadeta Fourová se narodila 11. prosince 1933 v Líšni, obci ležící na brněnské periferii. Její otec Josef Jeřábek prošel první světovou válkou, nejprve v rakousko-uherské uniformě, v roce 1918 se ocitl v italském zajetí, kde vstoupil do československých legií a účastnil se např. bitvy na Piavě. Bernadeta Fourová prožila s otcem, matkou a čtyřmi sourozenci dětství v Líšni, kde přečkali i konec druhé světové války. Sedmnáctiletý bratr Jan se po skončení války chtěl vydat do pohraničí hospodařit, z důvodu nezletilosti mu však nemohla být žádná usedlost přidělena. Rodina tak rozhodla, že Líšeň opustí a vydají se do pohraničí všichni. Jeřábkovi se proto přestěhovali do Mušova. Bernadeta Fourová tu zkraje mnoho času netrávila, poslední tři roky školní docházky navštěvovala školu v Přerově a za rodiči pouze dojížděla. Na podzim roku 1948 se bratr Josef rozhodl přejít přes hranice a vzal s sebou i bratra Oldřicha. Oba už v zahraničí zůstali, Josef v USA a Oldřich v Austrálii. Poté, co Bernadeta Fourová ukončila školní docházku, žila s rodiči v Mušově, odkud se po svatbě na tři roky přestěhovala do Horního Slavkova. Po návratu pracovala nejprve v Brně a pak v Mikulově. Stejně jako ostatní sousedé s obavami od počátku šedesátých let sledovala plány na výstavbu Novomlýnských nádrží, které počítaly se zaplavením Mušova. Po definitivním rozhodnutí o zániku obce si byla její rodina nucena nalézt nový domov, po dlouhém hledání bylo rozhodnuto o stavbě domu v Březí nedaleko Mikulova, kde Bernadeta Fourová žije s rodinou dodnes.