„Já vím, že naše dopisy byly v Česku prohlížený. –A jak to víš, Oli? –Jak to vím? No, maminka pracovala na středisku jako ošetřovatelka a přišel tam jeden pacient, který říkal: ‚Paní Šramová, vy máte dceru na Islandu. Já jsem v úřadě, kde se čtou vaše dopisy. ‘ Víc neříkám. Tenkrát se to prosím pěkně takhle dělalo, že se naše dopisy četly.“
„Potom naši jeli na vyzvání rozhlasu do Terezína, kde propouštěli vězně, ale volali lékaře a ošetřovatelky, protože tam ty vězně vlastně uzavřeli do karantény, protože se tam šířily infekční choroby a tak. Tak naši tam zůstali v Terezíně a potom tatínka přemluvili, aby zůstal i nadále a přesídlil do Litoměřic. Litoměřice se vlastně z německýho města staly zase českým městem.“
„Nebylo to těžké rozhodnout se. Když jsem se provdala, tak jsem ale věděla, kam se budu stěhovat. Protože nejdříve jsem sem přijela. My jsme se brali v roce šedesátém, na konci roku, přímo na Silvestra. A v jednašedesátém jsem poprvé jela na Island. Jenom na návštěvu už jako provdaná za Hallfreðura, prostě jako jeho manželka. Můj manžel studoval v Praze folkloristiku a rozhodně se chtěl vrátit na Island a samozřejmě mě bral s sebou.“
Olga Maria Franzdottir, rozená Šrámová, se narodila 25. srpna 1937 v Jilemnici. Za války vyrůstala v Novém Městě nad Metují. Na sklonku války se rodiče pamětnice vydali do Terezína léčit vězně nakažené tyfovou epidemií. Rodina se následně usadila v blízkých Litoměřicích a zde Olga vychodila základní školu. Na Univerzitě Karlově pak studovala angličtinu a japonštinu. Tam se také seznámila se svým budoucím manželem – Islanďanem Hallfreðurem Orna Eirikssonem, se kterým se po svatbě na Island přestěhovala. Korespondence s rodiči v Československu byla kontrolovaná, jak se její maminka náhodou dozvěděla od jednoho svého pacienta. Se svým mužem, který byl povoláním folklorista, cestovala po Islandu, pobývala s ním i v Irsku a Kanadě. Společně přeložili do islandštiny hru Václava Havla Largo desolato. Olga Maria Franzdottir, zemřela dne 10. října roku 2024.
