„V době německé okupace, po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, se u Hejplíkových skrýval strýc paní Hejplíkové, který měl občanskou legitimaci vydanou načerno obecním tajemníkem panem Hrdličkou. Pana Hrdličku zatkla státní německá policie, gestapo, on u výslechu řekl to, co věděl, a mezi těmi lidmi byl i skrývající se bratranec paní Hejplíkové. Snad měl ten strýc syna. Tak přišlo gestapo na Hejplíkovy. Byl vydán příkaz k jejich zatčení, poslán na četnickou stanici do Chodova a četnický strážmistr, jsem našel, že se jmenoval Jan Jeřábek (on tady píše, nevím, jak se jmenoval), přišel do domku, kde ta dotyčná rodina žila. Je to domov v Opatově, dneska číslo pořadový 11. Pak tady mám ještě fotku před tím domkem. [zvonek] Hejplíkovi nebyli doma, sušili seno blízko u koupaliště Milíčov. Paní Hanušová musela jít s četníkem ukázat mu, kde jsou. Šla, vlastně běžela tak, že byla hodně daleko před tím četníkem, který ji nechal před sebou běžet. Doběhla k nim, řekla jim, o co jde, ale oni na četníka počkali, až přišel a zatknul je. No, nemohli asi nikam utíkat, kam by utekli, když na ně byl vydaný zatykač... Dovedl je na obecní úřad, zamkl je do malé zamřížované komůrky, jsme říkali šatlava, ve sklepě. Ráno si je vyzvedla policie a dovezla do Pečkárny, dneska v Opletalový ulici. V té době byly v provozu tzv. stanné soudy, tam je okamžitě odsoudili k smrti. Den nato byla v novinách zpráva a dlouhý sloupec se jmény těch, kteří byli odsouzeni za pomáhání nepřátelům Velkoněmecké říše. Mezi nimi byli i manželé Hejplíkovi.“
