Miloš Fric

* 1937

  • „Rychle šel dolů, přistál na břicho. Vyšel z toho letadla, vystoupil, někde se píše nebo někdo říká, že mu pomohli. Ale mám dojem, že vystoupil. A my jsme tam samozřejmě jako kluci letěli – přistáli, dopadne asi tam, tak jsme už tam letěli. Tady pod chodovským zahradníkem to bylo, pod školou, pod chodovskou školou. (rozhlas) My jsme tam běželi a on už byl venku z toho letadla. Měl jsem dojem, že má zlomenou ruku, plival zuby a tady v tý knížce se píše, že měl jenom lehký, nějaký lehčí zranění. Takže tu ruku asi zlomenou neměl, možná natlučenou, odřenou, ale tak dával si na ni pozor. No, a rozdal nám žvejkačky a čokolády svý, co měl s sebou zásobu, kdyby někde... To nám rozdal, protože v tý škole byli ubytovaný německý vojáci a ty přišli. Hned hlídka odtamtad přišla. Ty šli, pochodovali vojenským krokem. No a jako kluci jsme běželi, že jo, a viděli jsme, že se snáší. Oni přišli teprve, až dostali hlášení a povel. Tak tam byli o něco pozdějc. A mezitím jsme čokolády a tohleto snědli. No a samozřejmě přilítly taky chodovský baby, promiňte, jak to takhle říkám. Taky viděly, že něco dostáváme, tak celý žhavý, aby taky nepřišly zkrátka.“

  • „Ale toho 7. května, to jsem byl, to si pamatuju, že jsem byl na ulici, asi ve čtyři odpoledne. Moje matka tam mluvila s druhou sousedkou a čekali jsme na moji babičku, až přijde z kostela. Byly májový pobožnosti a babička byla strašně pobožná, tak chodila do kostela. Tam byla pečená vařená, skoro. Jak tam se něco, tak už tam byla. Tak jsme na ni čekali. Čekáme. Babička furt nejde. A tajdle dole, kousek, dva domy proti nám, to ustřelilo roh domu pod okapem. Kulky nám hvízdaly kolem, bylo slyšet ve vzduchu hvízdat kulky. Babička furt nikde. A najednou se objevila, pomaloučku jde, rozvážně jde, leze.“

  • „V době německé okupace, po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, se u Hejplíkových skrýval strýc paní Hejplíkové, který měl občanskou legitimaci vydanou načerno obecním tajemníkem panem Hrdličkou. Pana Hrdličku zatkla státní německá policie, gestapo, on u výslechu řekl to, co věděl, a mezi těmi lidmi byl i skrývající se bratranec paní Hejplíkové. Snad měl ten strýc syna. Tak přišlo gestapo na Hejplíkovy. Byl vydán příkaz k jejich zatčení, poslán na četnickou stanici do Chodova a četnický strážmistr, jsem našel, že se jmenoval Jan Jeřábek (on tady píše, nevím, jak se jmenoval), přišel do domku, kde ta dotyčná rodina žila. Je to domov v Opatově, dneska číslo pořadový 11. Pak tady mám ještě fotku před tím domkem. [zvonek] Hejplíkovi nebyli doma, sušili seno blízko u koupaliště Milíčov. Paní Hanušová musela jít s četníkem ukázat mu, kde jsou. Šla, vlastně běžela tak, že byla hodně daleko před tím četníkem, který ji nechal před sebou běžet. Doběhla k nim, řekla jim, o co jde, ale oni na četníka počkali, až přišel a zatknul je. No, nemohli asi nikam utíkat, kam by utekli, když na ně byl vydaný zatykač... Dovedl je na obecní úřad, zamkl je do malé zamřížované komůrky, jsme říkali šatlava, ve sklepě. Ráno si je vyzvedla policie a dovezla do Pečkárny, dneska v Opletalový ulici. V té době byly v provozu tzv. stanné soudy, tam je okamžitě odsoudili k smrti. Den nato byla v novinách zpráva a dlouhý sloupec se jmény těch, kteří byli odsouzeni za pomáhání nepřátelům Velkoněmecké říše. Mezi nimi byli i manželé Hejplíkovi.“

  • Full recordings
  • 1

    ve škole (ZŠ K Milíčovu), 09.11.2017

    (audio)
    duration: 55:01
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Dostal jsem žvýkačku, ale nevěděl jsem, co s ní mám dělat

Miloš  Fric
Miloš Fric
photo: Pamět národa - Archiv

Miloš Fric se narodil 11. prosince 1937 v Praze. Na konci 30. let jeho rodiče postavili dům a rodina se přestěhovala do dnešní pražské čtvrti Chodov. Nevzpomíná si, že by se jich druhá světová válka kromě nedostatku potravin a lístkového systému nějak zásadně dotkla, nicméně pamatuje si, že v červnu 1942 byli jejich sousedé Hejplíkovi zatčeni a zastřeleni za napomáhání „nepřátelům Německa”. V dubnu 1945 sledoval nouzové přistání spojeneckého letadla. Pražské povstání prožil částečně schovaný ve sklepě. Po válce studoval a do zaměstnání nastoupil v roce 1956.