Ing. Vladimír Gerlich

„Na to nerad vzpomínám, bylo to tak trapné, že jsem se ocitl v něčem, na co jsem neměl. Nejsem ten typ, který by uměl vést, raději bádám. Tohle jsem zahlédl například i v Černých baronech, že se tam ti kádrově dobří důstojníci ocitli v něčem, na co neměli.“ – „Byl jste na tom kádrově dobře, ale personálně jste na to neměl?“ – „Neměl. Například nějaký důstojník se zastřelil, protože byl dobrý ve své profesi, dali mu funkci, a on v tom byl zoufalý.“

„Když jsme spolu začali chodit a vypadalo to vážně, maminka říkala, že přišel dopis ve francouzštině od inženýra Thoma [otce manželky]. Psal francouzsky, protože věděl, že moje maminka francouzsky umí, němčina že by nezněla dobře a česky neumí dobře. Navrhoval mamince schůzku ohledně našeho vztahu. Sešel se s mou maminkou na Václaváku v hotelu Šroubek. Oba pak přišli s tím, že to není tak hrozné, a uzavřeli to za nás. Myslím ten česko-německý svazek. Dali nám svolení k manželství. Nedávali do toho ty česko-německé problémy. To se týkalo jejich generace. Každé manželství má už tak svých problémů dost.“

„Ti skláři byli neuvěřitelně nadaní lidé, ale žili v chudých poměrech. Takže její představa byla jasná – že když se odstraní chudoba, najednou bude všechno úžasné. Vystoupila i z katolické církve, a já mám tedy v rodném listě ‚bez vyznání‘. Takže se tedy ‚odpojila‘ od církve. Mělo to hodně náboženský rozměr. Touha po lepším životě a zároveň fakt, že kolem sebe měla lidi, kteří spolupracují, vzájemně si pomáhají, pokud je možnost, studují a dělají neuvěřitelné věci. Můj dědeček František Petrusek, jehož táta zemřel, musel jít vydělávat už ve čtvrté třídě. Mám jeho vysvědčení ze čtvrté třídy. Učil se ale dál jako samouk a v matematice se dostal na vysokoškolskou úroveň.“