„Ty, mladý Kubánče, který mě posloucháš, nebo mladý člověče odkudkoli na světě, který si myslíš, že komunismus je možným řešením tvé sociální nebo ekonomické situace… Komunismus tě zavede k naprosté zkáze. Bojuj za své zlepšení, za zlepšení své země, za rozvoj filozofie demokracie a nevěř, že… Podívej se na Kubu, kam to dotáhla… Všechno, co dnes Kuba prodává, je propaganda. Tam je více hladu než kdy jindy, tam byly popraveny tisíce Kubánců, kteří zemřeli u zdi s výkřiky: ‚Ať žije svobodná Kuba, ať žije Ježíš Kristus!‘ A na jejich památku musíme pokračovat dál.“
„Dne 15. dubna jsme se s několika dalšími vydali zaútočit na kubánská vojenská letiště – Santiago de Cuba, Ciudad Libertad a Pinar del Río. Mnoho jejich letadel bylo zničeno, i když některá, čtyři nebo pět, zůstala nepoškozená, a při tom jsme přišli o prvního pilota. Je pro mě nesmírně těžké a hluboce bolestivé vzpomínat na to, co jsem tolikrát viděl ve filmech, a najednou se toho sám účastnit… Tam, kde jsme spali, měl každý svou přikrývku, jak tomu říkáme my, a jeden z instruktorů mi řekl: ‚Julio, ty, který jsi se tak přátelil s Martínem, posbírej jeho věci, protože ho zabili.‘ Jak to, že ho zabili? ‚Ano, to letadlo bylo sestřeleno v Havaně a oba spadli v plamenech před Kubou.‘ Byl to jednoduše nezapomenutelný okamžik.“
„Tady [v Miami] jsem se začal scházet s přáteli – někteří podnikali mise na Kubu, jiní měli kontakty s americkou vládou – a já jsem se v prosinci roku 1960 rozhodl připojit k tomu, co se později stalo invazí v Zátoce sviní. Myslím, že kubánská mládež utrpěla silnou ránu, protože mnozí z nás věřili, že nadešel čas pro Kubu, že i když jsme byli stále na Kubě, bylo třeba klidu a rovnováhy – nebylo nutné patřit k jedné nebo druhé straně, ale chtěli jsme žít poklidný život, studovat a posunout naši vlast vpřed mnohem dál, než kde byla.“
„Brzy jsme začali pochybovat o tom, že současný kubánský diktátor Fidel Castro zůstane u moci, že to, co se dělo, nebylo to, co nám slibovali. Slibovali volby na Kubě, slibovali svobodu, kde by člověk mohl nesouhlasit bez nebezpečí, že bude zastřelen nebo odsouzen na 30 let do vězení. Náš společník v novinách, Alfredo Izaguirre, si odpykal 26 let vězení. Jeho se podařilo zatknout, protože když jsme se scházeli, abychom rozhodli, co uděláme s redakční politikou našich novin a s námi jako jednotlivci, já jsem se rozhodl jít do exilu, abych se podílel na plánované invazi, a odešel jsem. Alfredo zůstal a odseděl si 30 let [sic]. Dne 25. května 1960 jsem dorazil do Miami, stále s novinářským průkazem, protože jsme sem údajně přijeli kvůli události, kterou začal Fulgencio Batista a kterou Fidel Castro tehdy v New Yorku pokračoval. Když jsem sem dorazil, okamžitě jsem požádal o politický azyl, vysvětlil, kdo jsme, okamžitě nás přijali, a tehdy jsem začal zjišťovat, co se dá dělat pro to, aby se změnil ten systém, kterého jsme se bezpochyby obávali a který se nakonec stal přesně tím, čeho jsme se báli, že by mohl být.“
Julio González Rebull se narodil v roce 1936 v kubánském hlavním městě. Vyrůstal v rodině majitele novin Crisol, který zároveň řídil rozhlasovou stanici. V dospívání se začal věnovat žurnalistice v médiích svého otce. Když noviny začaly mít neshody s Castrovým režimem, Julio emigroval do Spojených států, kde se okamžitě spojil s dalšími kubánskými exulanty zapojenými do plánů na invazi na ostrov. Začal pracovat v rozhlasové stanici Radio Swan, která vysílala na Kubu z Miami a sloužila jako zdroj informací pro Kubánce nesouhlasící s děním po Kubánské revoluci. Poté se připojil k americkým výcvikovým táborům, kde byli mladí Kubánci připravováni k invazi s cílem svrhnout nově nastolený režim Fidela Castra.
Z amerických základen ve Střední Americe podnikl několik leteckých misí na Kubu, při nichž distribuoval informační letáky, a pokračoval ve vysílání z táborů. Po neúspěšné invazi v Zátoce sviní se vrátil do Spojených států, kde se podílel na zásobování a podpoře povstalců, kteří zůstali bojovat proti Fidelu Castrovi na Kubě. Provedl tři mise na člunech k kubánskému pobřeží. Julio je pevně přesvědčen o katastrofálních dopadech castristické vlády na ostrov, který se před revolucí řadil mezi tři nejbohatší země Latinské Ameriky.
