Neměli jsme se kam vrátit. V Údolí smrti nezůstal kámen na kameni
Download image
Vilma Görnerová, rozená Patlevičová, přišla na svět 12. května 1931 v Nižné Pisané ve východoslovenském okrese Svidník. Ves se na podzim 1944 stala dějištěm nejtěžších bojů Karpatsko-dukelské operace. Vojáci Rudé armády, kteří se tudy snažili probít na pomoc Slovenskému národnímu povstání, tu narazili na zajištěnou obranu nacistů. V údolí potoka Kapišovka, které Sověti překřtili na Údolí smrti, padlo na obou stranách až 11 tisíc vojáků a boje těžce dolehly i na místní obyvatelstvo. Vilma s rodinou strávila tři týdny ve sklepě. Poté, co dům nad nimi zasáhla sovětská střela, se jim podařilo uprchnout a zimu přečkali u známých. Když se v květnu 1945 do Nižné Pisané vrátili, našli svůj domov zcela zničený. Museli pohřbít mrtvé vojáky, vyčistit zahnívající studny a potoky, znovu postavit své domy. Zatímco Vilmina mladší sestra Emília odjela do Olomouce v rámci poválečné pomoci organizované dvěma českými studentkami, Vilma se několik měsíců zotavovala v Tatrách díky podpoře UNRRA. Po svatbě žila v nedalekém Svidníku a v 60. letech odešla od manžela a usadila se se svými čtyřmi dětmi v Liberci.
