Roman Gronský

* 1950

  • „No a s tímto strýcem jsem měl možnost se teda poprvé v životě setkat v tom roce 1968, na počátku srpna, v Belgii, kam nás pozvali. Tam jsme odjeli. Moji rodiče, já a můj bratr, který byl o osm let mladší – já jsem měl tehdy osmnáct, on deset let. No a když jsme se vraceli zpátky, tam jsme nic zlého netuše, 20. srpna přespali v Norimberku a 21. srpna 1968 jsme sedli do auta a vyjeli směr Rozvadov. Tehdy ještě nebyla dálnice, byla normální silnice. A asi po čtyřiceti kilometrech na nějaké křižovatce v nějakém městečku prostě ťukal nějaký motocyklista nám na okno a říkal: ,Prosím vás, vždyť vy máte zataženou anténu od rádia, vytáhněte si anténu, pusťte si rádio. Obsadili vás Rusi.‘ Tatínek tomu nevěřil, nicméně vytáhli jsme anténu, naladili jsme rádio a zjistili jsme, co se vlastně děje. A přijížděli jsme k hranicím a různě nás lidi zastavovali a říkali: ,A kam, prosím vás, jedete, no přece se nebudete vracet do okupované země, vždyť tam je ruská armáda. Bůh ví jako, co se bude dít!‘ Tak říkám: ,Tati, tak jestli chcete, tak tady zůstaňte, já se nějak vlakem dostanu dom, já mám letenku do Londýna z Prahy na 23. srpna.‘ Tatínek říkal: ,Ne ne ne, zůstaneme jako rodina dohromady. Já jsem hodně dlouho žil v emigraci a už nikdy v emigraci žít nechci.‘“

  • „Dědeček zemřel již v Terezíně po třech měsících pobytu, babička po roce a čtvrt v Terezíně, což je absolutně neuvěřitelné, protože měla hodně přes šedesát let, po porodu sedmi dětí, šla transportem do Auschwitzu, do Osvětimi, kde se ocitla pravděpodobně jako vychovatelka v rodinném táboře BIIb. A oné šílené noci z 8. na 9. březen, kdy bylo zavražděno 3962 [3792] českých Židů, patřila taky mezi ně. Takže ještě půl roku žila v Osvětimi. A zde teda skončil její život. Její popel samozřejmě byl rozprášen někde do řeky, podobně jako většiny dalších příbuzných...“

  • „V roce 1941 dostali Židé povinnost nosit žlutou hvězdu, museli ji mít našitou. A v té době v Olomouci žili tatínkovi rodiče. S nejstarší dcerou a jejím synem. Z další rodiny ještě tady žila sestra babičky s manželem, svojí dcerou a zetěm a vnučkou. Bydleli na Dolním náměstí. Nicméně soukolí okupační mašinérie se stále roztáčelo rychleji a rychleji, takže nikdo z nich neunikl transportu. Tak transportem byla celá rodina odlifrovaná do Terezína. Ne všichni ví, že shromaždiště olomouckých Židů bylo na Hálkové škole, nedaleko nádraží. Teprve v nedávné době byl před vchodem do školy uložen takový pamětní kámen. Mnozí lidé znají tzv. Stolpersteine, Kameny zmizelých, které jsou položeny v řadě míst a měst Evropy. Olomouc byla také jedno z prvních měst v republice, kde byly tyto kameny položeny, které upomínají právě na ty, kteří byli nacisty zavraždění – zavražděni – a samozřejmě nemají nikde svůj pomníček, aby jim tam někdo mohl položit, jak je třeba židovským zvykem, kamínek.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 15.12.2021

    (audio)
    duration: 03:01:04
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Olomouc, 27.02.2022

    (audio)
    duration: 02:51:14
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Je dobré se učit od těch, kteří jsou moudří

Roman Gronský v roce 2022
Roman Gronský v roce 2022
photo: Post Bellum

Roman Gronský se narodil 15. února 1950 v Olomouci. Rodina ze strany jeho otce, Lothara Grünwalda, byla židovská, což mělo za následek, že řada jeho příbuzných, kromě těch, kteří válku přečkali v zahraničí, se stala oběťmi nacistických zločinů. Již od dětství se věnoval intenzivnímu studiu jazyků, což ovlivnilo jeho budoucí kariéru. Spolu se svým otcem, který působil jako lékař na Kubě, měl možnost se setkat s Che Guevarou. Po roce 1968 vycestoval, i přes sevření režimu, několikrát na Západ. Pracovně taktéž často cestoval, absolvoval několik služebních cest do Bagdádu v době irácko-íránského konfliktu. Po nehodě a amputaci končetiny se začal věnovat sportu – zejména plavání a závodnímu lyžování – úspěšně se zúčastnil nejprve aktivně a později jako člen vedení výprav několika paralympiád. V roce 1995 inicioval obnovení Rotary Clubu v Olomouci a jako rotarián se mohl setkat například s prezidentem Václavem Havlem, T. J. Baťou, americkými velvyslanci v Praze i se sirem Nicholasem Wintonem. Zasadil se také o návrat svitku Tóry, jenž byl v šedesátých letech minulého století prodán do zahraničí, zpět do původní olomoucké židovské obce. V roce 2024 stále žil v Olomouci a byl aktivním rotariánem.