Andrés Manuel Guelmes Cedeño
* 1973
-
„Chtěli po mně [Státní bezpečnost], abych neopouštěl dům, uložili mi pokutu 150 pesos, kdybych opustil obec, nemohl jsem odjet do města Santiago de Cuba, nemohl jsem jet do provincie Granma nebo Bayamo, jako kdybych byl vězeň. Poslali mě pro můj průkaz a dali mi 150 pesos pokuty, pokud bych později řekl NE nové ústavě, řeknou jim, že jsem na ulici mluvil. Opět mě poslali pro průkaz a tentokrát mi dali pokutu 2000 pesos. Jednoduše proto, že jsem řekl NE nové ústavě a mluvil jsem o ni ve svém domě, nemohl jsem opustit svůj pozemek, což je 10 metrů na šířku a zhruba 17 metrů na délku. Nemohl jsem o tom mluvit se svou ženou a rodinou, ani jsem o ústavě nemohl mluvit se svými sousedy. Pokud bych mluvil, dál by mi ukládali pokuty. Tohle byla práce kapitána Adolfa Rodrígueze z politického oddělení Státní bezpečnosti, z politické policie.“
-
„Vzpomínám si, že tam byl člen policejního sboru, policista, a lidé stáli ve frontě na pivo, shazovali jim lahve a mlátili pendreky. Díval jsem se na to a jednoho dne jsem si řekl: Ale proč? Pokud mluví o Batistovi a sami jsou horší než Batistovi vojáci. A šel jsem, jedna žena mě chytla zezadu, pokusil jsem se jí setřást a hned mě dva policejní asistenti popadli a zeptali se: ‚Cos to řekl?‘ Řekl jsem: Jsou jako přisluhovači režimu. A za to jsem dostal pokutu. Za to, že jsem řekl, že to byli přisluhovači, a protože jsem koukal, jak mlátili pendreky lidi stojící ve frontě a shazovali jim lahve. V té době byla represe na vzestupu a já jsem viděl příliš mnoho zneužívání moci proti lidem. To mi později v mé kariéře hodně pomohlo – uvědomil jsem si, že je potřeba bojovat za svobodnou Kubu.“
-
„Mnoho lidí se shromáždilo před mým domem a křičeli slogan, přesně si pamatuji, co říkali: ‚Tadam, tadem, ven, pryč s darebákem.‘ Křičeli heslo ‚Ať žije Fidel‘, ‚Pryč s darebáky‘, ‚Paraziti‘, a u nás doma vládla upřímnost, protože si pamatuji, že jsem jako malé dítě chtěl zkrátka otevřít dveře, abych viděl, co se děje a moje matka mi řekla: ‚Andrési, neotvírej ty dveře, budou házet vajíčka.‘ Potom jsem viděl svou matku plakat, čistit okenice našeho domu pokryté vejci; oni házeli ty vajíčka, protože jsme chtěli opustiti zemi a byli jsme jiného smýšlení.“
-
Full recordings
-
Baire, Cuba, 19.10.2020
(audio)
duration: 01:00:07
Full recordings are available only for logged users.
Pokud se my jako Kubánci nepostavíme čelem k vlastní reflexi a k realitě, ve které žijeme, a nesjednotíme se, bude to pro nás těžké
Andrés Guelmes Cedeño se narodil v roce 1973 v kubánském městě Baire. Jeho rodina je křesťanského vyznání, otec se věnoval zemědělství, konkrétně byl sekáčem cukrové třtiny. Andrés má jednoho bratra a dvě sestry. Kvůli své odlišné ideologii se jeho rodina přestěhovala na východ ostrova Kuba, byli velmi chudí a pocházeli ze skromných poměrů. Ve svém vyprávění Andrés vzpomínal, jak byli částí spoluobčanů zavrženi a ve škole čelili špatnému zacházení, někteří jeho spolužáci ho hanlivě označovali jako „patiblanco“ (bílonožec). V roce 1980 chtěl Andrésův otec opustit Kubu, ovšem jeho bratr toto přání nesdílel a rodina se nakonec rozhodla setrvat. Kvůli svému odlišnému vyznání a též úmyslu opustit zemi, jim sousedé poházeli dům vajíčky. Již od svého mládí odmítal nařízené věci a vždy říkal pravdu, beze strachu z následného trestu. Jeho aktivismus se vystupňoval na konci 90. let. V roce 2000 podepsal „Proyecto Varela“ (Projekt Varela). Kvůli svému aktivismu je často navštěvován kubánskou Státní bezpečností. Je ženatý, jeho žena je lékařka a mají dvě dcery. Žije v Baire na ostrově Kuba.
