Eva Hájková

* 1934

  • „Babička měla chatu ve Kbelích. Byl nálet, houkala siréna z letiště, aby lidi utíkali do zákopů. Tam byly níž nedostavěný domy, a tak tam byly z hlíny udělaný zákopy. Moje babička utíkala ze zahrádky do zákopů, a jak otevřela dvířka, tak spadla puma akorát před ta dvířka. Byla raněná, dopravili ji od nemocnice na Bulovku a měla 5. května jet domu, ale to začala revoluce, tak zůstala v nemocnici. Když potom moje maminka dostala šaty, co tam z ní strhli v nemocnici, tak jsme zjistili, že tam byl odštěpek té pumy. Ten odštěpek jsme měli schovaný, ale nevím, bohužel, kam to přišlo. Dlouho jsme ho měli schovaný. Byl to takový malý kousek kovu, v šatech zamotaný, a utrhlo jí to celý bok. Jak ji to ranilo, tak jí to utrhlo bok až na kost, na kyčle.“

  • „Pak mi řekli, že nezdravím, když jsem chtěla chodit do školy, jako do denní. Řekli mi, že nezdravím ‚Čest práci‘ a neříkám ‚soudruhu‘ a říkám ‚pane‘. Povídám: ‚To je špatný pozdrav – dobrý den?‘“ – ‚Čest práci, jedině.‘ Tak jsem nesměla studovat a byla jsem popotahovaná až na okrese KSČ, kvůli tomu, že jsem nezdravila ‚Čest práci‘ a že jsem se vyhýbala – nevstoupila jsem do Svazu mládeže, tam mě nikdo nedostal.“

  • „Jednou, když jsme byli na zahrádce, byl nálet. Nikam jsme nemohli, tak jsme tam byli a slyšeli jsme takový hukot letadel, jak hučely. Viděli jsme, jak se třpytilo nebe a padaly takový lamety, jak jsou na stromeček, stříbrné papírky, staniol na proužky. To padalo z nebe, shazovali to letadla, aby je Němci nezaměřili a nestříleli po nich. Letěli někam jinam, nebombardovali nic, ale byl to velikánský hukot. A to nebe, jak se třpytilo. My jsme potom běhali po ulici a sbírali ty lamety, to se dalo sesbírat.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 24.11.2021

    (audio)
    duration: 01:07:03
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Neříkala jsem čest práci a soudruhu

Eva Hájková
Eva Hájková
photo: Archiv pamětnice

Eva Hájková se narodila 11. srpna 1934 v Praze, kde prožila i 2. světovou válku. Po ní se věnovala skautingu až do zrušení organizace komunisty. Po roce studia zdravotně-sociální střední školy byla instituce zrušena a ona nastoupila do zaměstnání. Vzdělání si pak dodělávala dálkově při večerním studiu. Pracovala v Tesle Hloubětín jako úřednice na reklamačním oddělení. Denní studium jí nebylo povoleno kvůli špatnému kádrovému profilu. Celý život prožila v pražských Vršovicích.