Marie Halfarová

„Šli jsme do Kylešovic a celou cestu mrholilo. To si pamatuji. Neměli jsme nic jiného než oblečení na sobě. Šli jsme po příkopech podél cest, protože všude bylo plno Rusů. Plné cesty vojáků! To si neumíte představit. Večer jsme přišli mokří do Kylešovic, ale nikdo nás nechtěl k sobě vzít. Nadávali nám, že jsme Němci. Nakonec nás někde přijali, leželi jsme na zemi v jedné kuchyni, celí mokří. Jen tak jsme leželi, trochu si odpočinuli a ráno jsme pokračovali směrem domů. Táta říkal, že přes Opavu nemůžeme jít, protože by ho tam hned zavřeli. Tak jsme došli domů a našli jsme vyhořelou stodolu.“

„Jak se Rusové blížili, vyjeli jsme zase dál do Staré Vody. Tam jsme byli týden. Rusové už byli, myslím, v Budišově. Bylo nás hodně lidí a vozů. Ze Staré Vody na Libavou se jelo přes velký kopec. Museli jsme zapřáhnout dva páry koní, abychom vozy vytáhli nahoru. Najednou byli nad námi Rusové s letadly. Viděli nás a začali po nás střílet. Všichni jsme už byli na tom kopci. Na jedné straně byl malý lesík, na druhé straně pole a pak velký les. Utekli jsme do toho lesíka, vozy a koně zůstali na cestě. A Rusové všechny ty koně zabili. Všechny! A po nás pak ještě stříleli.“