Květa Hamplová

* 1937

  • „Začínaly ty nejhorší léta. My jsme byli první ročník, kdy jsme dělali závěrečný zkoušky mimo normálního vysvědčení. Byly umístěnky. Já jsem vždycky měla strašně ráda děti. Moje touha byla být učitelkou v mateřský školce, měla jsem to vybraný, v Litomyšli byla škola. Ale bohužel, já byla dcera živnostníka, tak to nepřicházelo v úvahu. Byla jsem, jak mi říkala třídní učitelka, mánesovský typ, černovlasá a urostlá. A tak mi soudružka ředitelka Albína Sobotová řekla, že bych mohla jít na hornici, že mám na to postavu. Ony se tenkrát dělaly nábory.“

  • „Ale konec války byl bezvadný, když si vzpomenu. Otec běhal na náměstí, měl amplion, vysílal, co se děje v Praze do Malého náměstí. Byli jsme nadšení. Přiběh domů, že chce dát Rusům hodinky. Chtěl hodinky, dal mu hodinky, Rus mu byl vděčnej, dal taky hodinky, táta je přines, ony byly vykuchaný, on mu dal pozlacený hodinky. Strejda, bratr od maminky, jel s ruskejma vojákama na tanku do Prahy. Pamatuji se, když tady byli Američani na náměstí, přijeli z těch Velichovek. Různý vzpomínky. Když honili Němce po náměstí, jak se jim mstili: ‚Kleknout, lehnout, vstát.‘ Pro děti dost zvláštní. Na druhé straně, když chodili ty hitlerjugend po náměstí, my na ně koukali z okna, házeli nám šlupky od banánů, dělali si z nás legraci. Nebylo to hezké.“

  • „Několik, asi tři ze skupiny byli popraveni. Já si to nepamatuji přesně, musela bych se někde podívat, určitě pan Šverka. Tatínek vždycky říkal: ‚Uč se, pokud můžeš, jazyky.‘ Ho zachránilo to, že jako kluk byl na handlu v Německu. Vyrůstal ve Rtyni v Podkrkonoší, což je u Trutnova. Uměl německy a celkem dobře německy. On to zapřel, že umí německy. ‚Moje výhoda byla, že než mi přeložili při výslechu otázku, já jsem si mohl připravit odpověď. A to mně asi zachránilo život.‘“

  • Full recordings
  • 1

    Studio ED Hradec Králové, 13.08.2019

    (audio)
    duration: 58:08
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Soudružka ředitelka řekla, že bych mohla jít na hornici, že mám na to postavu

Květa Hamplová – foto z roku 1952
Květa Hamplová – foto z roku 1952
photo: Archív pamětnice

Květa Hamplová se narodila 20. května 1937 v Hradci Králové. Tatínek Jaroslav Vokřál měl klempířskou dílnu. Maminka Božena se vyučila švadlenou. Oba rodiče aktivně působili v Sokole. V době nacistické okupace se zapojili do činnosti odbojového spolku Jitřenka. Otce v březnu 1940 zavřelo gestapo. Její matka zůstala s malou dcerou sama. V té době byla těhotná a měla na starost celou živnost. Otce drželi nacisté rok a půl ve vězení na Pankráci. Pak strávil ještě šest měsíců na nucených pracích v Německu. V květnu 1940 se mamince narodila dvojčata. Po válce živnost jejího otce prosperovala, ale po roce 1948 mu byla komunistickým režimem zabavena. Převzal ji Městský stavební podnik v Hradci Králové a otec tam dál pracoval už jen jako dělník. Po ukončení základní školy v roce 1952 měla Květa jako dcera živnostníka velké problémy s dalším uplatněním. Až na přímluvu strýce ji vzali do prodejny Pramen v Hradci Králové. Vyučila se prodavačkou a vystudovala ekonomickou školu. Pracovala pak jako účetní a později jako zásobovací referentka v podniku Technomat. Po roce 1968 byla z práce propuštěna. Nakonec našla zaměstnání ve Východočeských vodovodech a kanalizacích, kde také zažila rok 1989. Dnes Květa Hamplová žije v Hradci Králové – Svinarech. Má syna a dceru.