Bedřich Hanauer

"V padesátém roce koupil (táta) novou mlátičku. Tu jsme měli rok a najednou páni z obce napsali přípis (to je tady zdokumentované taky), aby přistavil mlátičku na náves. To bylo v jednapadesátém roce. V padesátém ji koupil. Koupil za to lis vázací, všechno k tomu, aby to měl vybavený celý, a tak všechno musel s kabelama, s motorem, všechno musel přistavit na náves. Začátkem srpna. A tam je napsáno: 'Až si malozemědělci vymlátí, budete mlátit později.' Ale dodávky chtěli plnit."

"Netrvalo dlouho a dostavil se otec, protože se na něj vztahovala amnestie, tak ho pustili. Takže on prakticky strávil v kriminále něco přes dva měsíce. Dokonce málo přes dva měsíce. Takže jsme tam byli asi tejden, možná necelých čtrnáct dní, a přijel otec. Jenomže máma mu psala. Poslala mu šaty, když zjistila, že se na něj bude vztahovat amnestie. Jenomže ty nedostal, tak si půjčil od civilního zaměstnance na tom uranu peníze, koupil si montérky a jel domů v montérkách. Ale nejel za námi nás hledat, ale jel sem (do Havlíčkova Brodu), protože to nevěděl vůbec, že jsme vystěhovaní. Tady v Brodě potkal známého, nikdo mu to neřekl. Každej se bál, neměl odvahu mu to říct, a tak přijel do Radňova. Ve spodním Radňově měl strejdu, tak ten mu řekl, ten Šimek, ten hodně k nám chodil na návštěvy, a ten mu řekl, že jsme vystěhovaní."

"Přijela sedm set šestka, to bylo takový to nákladní auto s tím čumákem a Erena, na to nás naložili, a když jsme jeli, tak zastavili v Květinově, protože tam u toho asistovali policajti a mermomocí chtěli, aby babička jela s námi a šli ke strejdovi. Já už si přesně nepamatuji, jestli tam babička byla, nebo ji někam dali, prostě ji nenaložili. To už si přesně nevzpomínám. Cestovali jsme do toho Frýdlantského výběžku. Tam jsme přijeli v noci, a když tam zatáčeli, tak rozštípli skříň. Oni chytli za větev od sousedů, jak nás vezli k baráku. Tu jednu skříň rozštípli, to nám pak tesař musel dávat dohromady. Když jsme vystoupili, tak tam bylo už... tenkrát se nalepovaly na sešity takové štítky, tak tam bylo Reservé Hanauer, už jsme to měli jako zajištěný."

"Když byla ta hlavní prohlídka, jak jsem řikal... tak oni nás spočítali a museli jsme sedět v kuchyni. Nesměl nikdo vyjít ven, prostě nesměl nikdo zmizet. Jenomže když si děda bral babičku, on se podruhé ženil, tak ona si přivedla s sebou Rudu. Jmenoval se Šimek. Babička se jmenovala Šimková. A on byl trošku mentálně postižený a on si dělal, co chtěl. Spal, do kolika chtěl. Měl bokem takovou světničku. To jim nikdo neřekl, těm estébákům, takže on tam zůstal spát. Tak ho vzbudili, aby si tam šel sednout s námi. A tenhle strejček drobnej... my jsme měli k sousedům na zahrádku zeleninovou okno z té kuchyně a byla na něm taková větší mříž. Tak strejček normálně prolezl a šel odtáhnout... tam byly takový tři kameňáky (vysoký hrnce) se sádlem. To když začali s prohlídkami u Horňů ve mlejně, když tam zabili prase nebo tak. Takže ty (hrnce) tam byly takhle schované a strejček si vzal klíče a prolezl a hrnce odtahal do lesa. Přikryl je tam roštím, takže ty přežily bez úhony."