Ing. Jiří Havlíček

* 1936

  • "Dokonce o nich byla napsána kniha Zapadlí vlastenci 1932. Tak si říkali učitelé, kteří učili na menšinových školách, dneska by tomu řekli v Sudetech, že ano. Do určité míry se člověk zpětně nediví, že Němci z toho neměli žádnou radost. V Mlýnickém Dvoře byli samí Němci, Čech tam byl lesmistr, četník, poštmistr a učitel, aby tam mohla být škola, zřídili dětský domov."

  • "Všechno se vždycky obrátilo k dobrému. Už v dobrém jsem měl štěstí na škole, protože v prvním ročníku dělali nábor na studium na zahraničních vysokých školách. Přihlásil jsem se do Leningradu na anorganickou chemii. Rodičům to částečně nebylo vhod, na druhé straně byli rádi, že nebudou muset platit, že ano. Tak jsem celé prázdniny čekal na instrukce, měl jsem čekat doma na zavolání, že bude 14denní soustředění - tím jsem si zkazil celé prázdniny, protože nic nepřišlo. Až na konci srpna přišlo sdělení, že Sovětský svaz příslušná místa anorganické chemie zrušil, ale jestli chci, můžu na vysokou námořní v Sevastopolu. Tak jsem odpověděl, že nechci. Když jsem se vrátil do Prahy, v druhým ročníku na mě všichni koukali, co tam dělám. Začala slavná éra Wericha, Semaforu, takže to sovětské odřeknutí pro mně bylo zase velice přínosné."

  • "Měli jsme naopak velkou rodinnou záležitost na Ostravsku, ve vesnici Stará Ves nad Ondřejnicí. U mé tety ukrývali dva roky dva ruské důstojníky, kterým se podařilo utéct ze zajateckého tábora. To si také nedovedu dneska představit. Uprostřed vesnice... Padesát, sto metrů od jejich domku byl obchod, kam denně chodili všichni a oni tam žili ve stodole dva roky."

  • Full recordings
  • 1

    Šumperk, 25.04.2024

    (audio)
    duration: 02:41:22
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Můj život někdy určovaly náhody

Jiří Havlíček, maturitní fotografie, 1954
Jiří Havlíček, maturitní fotografie, 1954
photo: archív pamětníka

Jiří Havlíček se narodil 8. srpna 1936 v Olomouci rodičům Anděle, rozené Čechové, a Emanuelu Havlíčkovi. Rodiče byli učitelé, seznámili se v pohraničí, v obci Mlýnický Dvůr u Štítů, kde učili na menšinové jednotřídce. Roku 1938 byl otec mobilizován, po podpisu mnichovské dohody musela matka v září 1938 s malým Jiřím odejít do vnitrozemí. Azyl našli u matčiných rodičů v Olomouci, kde přišla na svět Jiřího mladší sestra. Otec pocházel z Vojic v Podkrkonoší, z kamenické obce, měl silné národnostní cítění. Válku strávili v Nelešovicích, kde Jiří prožíval lokální válečné události i osvobození. Roku 1946 rodina odešla do Králce (část obce Dolní Studénky), otec působil jako učitel jednotřídky, maminka učila v mateřské škole, která byla součástí budovy. Pro své náboženské přesvědčení směla ve škole po roce 1948 zůstat pouze jako školnice. Jiří vystudoval gymnázium v Šumperku, ze kterého se během školských reforem stala SVVŠ. Maturoval roku 1954. V letech 1954 – 1959 vystudoval Vysokou školu chemicko-technickou v Praze. Nastoupil do materiálového střediska Výzkumného leteckého ústavu v Praze – Letňanech. V Praze se pohyboval v době začátků divadel malých forem, chodíval do Reduty, později i do Semaforu. Roku 1967 se stal členem Klubu spřízněných duší (pozdější Jonáš klub). Roku 1964 se oženil s Hanou Kostřicovou, tajemnicí tělovýchovné jednoty v Šumperku, nadšenou turistkou a trenérkou orientačního běhu, později pracovala ve spořitelně. Vychovali dva syny, Jana (1965) a Tomáše (1968). Usadili se v Šumperku, kde Jiří pracoval v podniku Pramet. Syn Jan se zapojil do disentu, podílel se na šíření samizdatu, stal se členem Nezávislého mírového sdružení a jednou ze zásadních postav sametové revoluce v Šumperku. Tomáš se zhlédl v salesiánech, jezdil na tzv. chaloupky. V roce 2024 bydlel Jiří Havlíček stále v Šumperku.