Roman Havránek

* 1934

  • "My jsme měli... v zahraničí na velvyslanectví byla mise, kulturní mise. A i v tom Japonsku byla nějaká kulturní mise a oni napsali knížku o životě v Japonsku. A já jsem tehdy tu knížku získal, někde v antikvariátu, a tak jsem si ji pečlivě pročetl. A tam bylo, že naklonit si toho velvyslance nějakým neformálním darem, ale nesmí to být dar jako podplácet nebo peněžní dar. A on ten velvyslanec, teda japonský tady, když jsem si přečetl tu knížku, tak jsem tam zjistil, že to má být nějaký neformální dar. A tak já jsem koupil – tehdy existovala nějaká ta Díla, která prodávala různé suvenýry, a já jsem koupil panenku ze slámy. Přinesl jsem to na velvyslanectví a ta, která tam měla službu, tak řekla: 'No tak já mu to předám.' Tak ona šla nahoru, ale nevrátila se dolů, vrátil se ten velvyslanec a říkal: 'Pane, vy jste na to kápnul! Já tady nemám paní, a teď mám náhradní. Máte volnou cestu do Japonska.' Tak já jsem se dostal do Japonska. To byla moje první zahraniční cesta."

  • "Já si pamatuju, že asi jsem sledoval ty události. Třeba se vysílaly projevy Hitlera. A já jsem měl vždycky takové glosy k tomu, které se vždycky otci líbily, tak vždycky když šel do kanceláře, tak mě bral s sebou, a abych vyprávěl těm spoluzaměstnancům, jak jsem glosoval ty projevy Hitlera, jak on gestikuloval při těch svých projevech. To jsme měli prvně rádio. Otec pořídil rádio, tak proto jsme to slyšeli, tyhle projevy. To šlo všechno přes rádio, internet ještě neexistoval. Takže to bylo trošku jinak."

  • "Hned po tom osvobození v rozhlase vyhlásili, kdo se chce přihlásit do skautského oddílu, shromáždění bude tam a tam. Jmenovalo se to Na Střelnici, tam bylo to kontaktní místo. Tak jsem tam byl první, ne první, z celého okolí nebo z té Příbrami. Chlapci, kteří měli o to zájem, tam přišli, a tehdy se pracovalo ne oddílově, ale střediskově. Ten střediskový velitel, který byl už skautem za první republiky, to znamená před válkou, tak ten potom organizoval ty skauty. A chodili jsme jako středisko na výlety a já jako nejmladší jsem byl potom zařazen mezi vlčata."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 21.11.2023

    (audio)
    duration: 01:20:09
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Jeho skautský příběh se začal psát po protektorátu a žije dodnes

Roman Havránek, 1981
Roman Havránek, 1981
photo: Archiv Romana Havránka

Roman Havránek se narodil 19. září 1934 v Jáchymově, otec tam byl zaměstnán jako vedoucí dolu. V roce 1938 byla jeho rodina vysídlena k Příbrami, tatínek byl přeřazen do dolů na Březových Horách. V Příbrami začal chodit do první třídy. Po osvobození se přihlásil do Junáku, jeho přezdívka je Mánek. Na ČVUT vystudoval stavební fakultu. Účastnil se světového skautského jamboree 1971 v Japonsku a o čtyři roky později v Norsku, poté mu režim cesty zakázal. Pracoval pro Podzemní inženýrské stavby na přivaděči pitné vody z Želivky, pracoval také na přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé stráně. Vydal například beletrizovaný životopis zakladatele skautského hnutí s názvem “Vlk, jenž nikdy nespí”. Oficiálně je členem Svojsíkova skautského oddílu a oddílu Velena Fanderlika. Byl třikrát ženatý, měl tři děti. V roce 2023 žil na pražské Zbraslavi.