Jarmila Hejtmanská

* 1943

  • „Přišli tajní policisté, mám to v živé paměti. Bylo to brzo ráno, strýček byl nemocný, měl těžkou angínu. Já jsem šla po schodech dolů, protože jsme bydleli v patře. Najednou se na schodech vyrojilo asi pět nebo šest cizích lidí, samí chlapi. Tloukli strýčkovi na dveře. On otevřel a oni ho hned odvedli. Maminka se vrátila z práce odpoledne a už jí to řekli na VB, že strýčka odvedli. Dozvěděli jsme se, že to bylo právě za ten skauting.“

  • „Tam byli internovaní kněží. Pod klášterem bylo velké pole a kněží tam pěstovali obilí, brambory. Oni tam chodili každý den pracovat a my jako děti jsme tam o prázdninách chodili za nimi nahoru a sbírali jsme jim jahody, protože oni měli vždycky jen suchý chleba a vodu na jídlo. Tak my jsme jim sbírali ovoce a nosili jsme jim to.“

  • „Pak nám postavil krásný betlém. On si ho postavil asi pro sebe, ale říkal, že je pro děti. Každý rok přistavěl k tomu betlému něco nového. Všechno dělal sám. Vyráběl chaloupky, vyráběl všechny kulisy k tomu. Je asi tři a půl metru dlouhý, je tam na tři sta padesát krásných figurek. Všechno vyráběl kromě figurek sám. Vždycky o Vánocích, to byla taková tradice, celý Advent k němu do pokoje nikdo nesměl. Na dveře napsal: ‚Zákaz vstupu pro Ježíška‘. My jsme tam vůbec nesměli, protože připravoval ten betlém. A když ho celý postavil, tak na Štědrý den po večeři jsme šli poprvé k betlému a dodnes to tak dodržujeme.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 30.09.2022

    (audio)
    duration: 50:32
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
  • 2

    Králíky, 14.11.2022

    (audio)
    duration: 01:22:03
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Z pardubické vily nás vystěhovali do dvou místností v pohraničí

Jarmila Hejtmanská, 60. léta 20. století
Jarmila Hejtmanská, 60. léta 20. století
photo: archiv pamětníka

Jarmila Hejtmanská se narodila 30. srpna 1943 ve Ždírci nad Doubravou. Matka Soňa (1909-1988) měla z prvního manželství dceru Miloslavu, narozenou v roce 1930. Po sňatku s Vladimírem Krupařem se jim v roce 1941 narodila dcera Soňa, v roce 1942 Vladimíra a po Jarmile ještě v roce 1945 syn Antonín. Otec Vladimír Krupař (1908-1962) byl voják z povolání. V roce 1947 se rodina přestěhovala do vojenské vily v Pardubicích, odkud se však musel otec coby degradovaný voják s celou rodinou v roce 1951 vystěhovat. Tak se dostali do Králíků, kde už bydlel Jarmilin strýc Antonín Honzák, který byl rodině nápomocný. Antonín Honzák (1912-1986) byl renesanční člověk širokých zájmů včetně divadla, turistiky, přírody. Byl dětem přirozeným příkladem a za skauting skončil v 50. letech ve vězení. Malá Jarmila se stala přímým svědkem jeho zatčení. V Králíkách vychodila jedenáctiletou střední školu, kde maturovala v roce 1960. Toužila být učitelkou, ale navazující studium jí i mnoha dalším spolužákům znemožnil ambiciózní soudruh učitel, který sledoval věřící žáky. A tak Jarmila nastoupila do Tesly Králíky, kde pracovala celý život až do důchodu v roce 1998. V letech 1950-1961 se Klášter na Hoře Matky Boží nad Králíky proměnil v Internační klášter, kam komunistická moc v dubnu 1950 po Akci „K“ soustřeďovala odvlečené řeholníky. Jarmila s maminkou potkávala uvězněné kněze na polích pod klášterem a sbírala jim jahody na přilepšenou. V roce 1960 si udělala cvičitelský kurz a celý život cvičila. Od roku 1955 se účastnila všech spartakiád, později sletů, v současné době nacvičují s ženami na slet 2024. V roce 1964 se provdala za Vladimíra Hejtmanského, narozeného v roce 1941, a v letech 1966, 1969 a 1974 se jim narodily tři děti. Se svým manželem každoročně stavěla Králický betlém, který zdědili po strýci Honzákovi a který ukazovali veřejnosti. V roce 2022 žila s manželem v Králíkách.