Petr Henzl

"Kdo zná film o Schindlerovi, tak tam je taková zajímavá věc, že když jsem měl možnost vidět manželku Oscara Schindlera, když ji jednou přivezla německá televizní stanice. Asi devadesát tři to bylo." "V roce 1993?" "Ano. Ona právě říkala, že se cítila ukřivděná v tom, že v tom filmu nebylo to, že ona největším dílem se starala o to, aby ti Židé nezemřeli. Ona chodila do mlýna za panem Drábkem, to byl také takový hodný člověk, který jí umožňoval shánět mouku. Ona chodila po sedlácích po okolí, kde sháněla brambory a řepu a všechno možný. Ona to byla, která se největším dílem zasloužila o to, že ti Židé nezemřeli."

"Díval jsem se z okýnka a viděl jsem ke kostelu. Tam byl dalekonosný kanón. Bylo to k večeru a slyšel jsem rozkazy. Viděl jsem, jak Němci nastupují a jeden velitel jim četl rozkaz. Byl rozchod, rozběhli se, načež jeden z nich přišel s palicí a začal na tom kanónu něco rozbíjet. Jestli nějaké zaměřování, nebo něco takového. K večeru vzplály kolem celého dolního konce ve Vítějevsi ohně. Všechno to, co nemohli vzít, házeli na kupy a zapalovali. Ruční zbraně, pušky - těm uráželi pažby a pohazovali to. Náboje, to leželo všude, bylo to neuvěřitelný. Polopásová auta pustili do příkopu. Kousek od nás v roklině byl osobní mercedes s plátěnou střechou. Proč neodjeli s tím Mercedesem? Zpětně jsem to pochopil: oni neměli benzín, byli totálně na dně. Pak se všichni nacpali na nákladní auta. Já jsem potom vlezl do toho osobáku a našel jsem tam kazetu plnou doutníků. Zanesl jsem to domu a jednou to děda z půdy sundal a zapálil to. Tak mu to zachutnalo, že na zahrádce, kde jsme pěstovali zeleninu, on pěstoval tabák."