Jarmila Hermanová

* 1930

  • "Když se odevzdávalo obilí nebo bylo předepsáno, kolik se musí nasít řepy, tenkrát byla na Želivci slintavka. My jsme jezdili na poli s krávami. Řepu jsme naseli, s maminkou jsme nadělaly ručně řádky, ručně jsme to sely a lopatami jsme to uplácávaly. Přišel takový chytrák, že jsme nedodržely osevní plochu. Já povídám: ,Vždyť on vyšel ve čtvrté třídě a bude dělat chytrého.´ Museli jsme dodržet alespoň to, kolik jsme měli odevzdat, to jsme dodrželi. Pamatuji si, že jsme řepu okrajovali nožem, aby z ní moc neubylo, abysme to dodrželi."

  • "Jak mě vyhodil ten Němec na silnici, tak jsem šla domů, co jsem mohla dělat. Stála tam paní Brabcová a říká mi: ,Jdi domů a nehledej ho. Naši chlapci všichni utekli do lesa někam se schovat, to on šel s nimi.´ Já jsem se s tím smířila a šla jsem. Ale ještě jsem se zastavila u Kroupů ve mlýně. Ten kluk přišel k vratům a brečel a říká mi: ,Jarko, prosím tě, jdi domů a nehledej ho. Já se na mlýn vykašlu, nebudu tady a taky jdu domů.´ Když mi řekl, abych šla, že půjde taky, tak jsem šla domů. Došla jsem k pomníku, tam je pomník z první světové války, a já když už jsem šla tam, tak jsem viděla, že tam někdo leží, ale nenapadlo mě, že by to mohl být táta. Až když jsem se teď vracela, tak jsem viděla, on jak ležel na zemi na zádech, tak měl v ruce čepici. A já jsem podle té čepice, která mu stála na prsou, poznala, že je to tatínek."

  • "Němci tatínka vyslýchali u Gründlů od nedělního odpoledne do devíti hodin večer, aby prozradil dalších čtrnáct lidí, kteří byli u odzbrojování. Tatínek stál jako dub a neřekl. Pan Gründl mi pak říkal: ,Až já budu lidem vyprávět, kdo byl Franta Šimek!´ Já povídám: , Pane Gründl, kdo si váží, života, tak to ví, a kdo si ho neváží, tak mu to je jedno.´ Kdybyste věděli, co s ním dělali, ale on neprozradil, neřekl. Všelijak ho týrali, aby řekl, kdo tam byl ještě byl, a on tvrdil, že neví, že je nezná. V devět hodin ho odvedli na místo, kde je dnes pomník. Na Želivci je takový rybníček a od rybníčku vytýká potůček do štiřínského rybníka, tam je takový mostek. Postavili ho do louky, která je o kousek níž, než silnice, a osm vrahů ho zastřelilo, osm Němců ho popravilo."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 19.01.2023

    (audio)
    duration: 01:02:59
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Rok se mi každou noc zdálo o tatínkovi s prostřelenou hlavou

Jarmila Hermanová ve čtrnácti letech
Jarmila Hermanová ve čtrnácti letech
photo: Archiv pamětníka

Jarmila Hermanová se narodila 3. června 1930 v Želivci, dnes součásti obce Sulice v okrese Praha-východ. Tatínek František Šimek pracoval u vlakové pošty, maminka Marie Šimková se starala o malé hospodářství a dvě dcery. Pamatovala si tatínkovo zklamání po zrušené mobilizaci v září 1938. V březnu 1939 viděla přijíždět německé vojáky obsazující Československo. Tatínek byl v podzemním hnutí, rodina o tom ale nevěděla. Odzbrojil německé vojáky 5. května 1945 v Želivci. Němci ho zadrželi a brutálně vyslýchali. Neprozradil jména dalších účastníků odzbrojování a Němci ho 6. května zastřelili. Pamětnice tatínka sháněla na velitelství SS, jeho tělo objevila 7. května ležet u pomníku obětem první světové války. Převzala tatínkovu práci v hospodářství, jako soukromníci museli po kolektivizaci plnit dodávky a pěstovat předepsané plodiny. Do družstva maminka vstoupila v roce 1952. Pamětnice měla dvě dcery a v roce 2023 žila s manželem v Želivci.