Ve vězení skončila skoro celá rodina
Ludmila Hermanová, rodným příjmením Olšaníková, se narodila 3. srpna 1936 ve Štěpánově u Olomouce. Na konci 30. let si její rodiče pronajali hospodářství v nedaleké Moravské Hůzové. Za druhé světové války se ale museli ze statku v moravských Sudetech do osmačtyřiceti hodin vystěhovat a zanechat tam všechna zvířata a zemědělské stroje. Hospodářství totiž zabrala německá rodina z Rumunska. Skoro celou válku pak pětičlenná rodina bydlela v malém výměnku u babičky ve Štěpánově. V roce 1945 získali dekretem hospodářství v Mladějovicích, které po nějakém čase velmi dobře prosperovalo. Otec byl v obci dokonce zvolen předsedou Místního národního výboru (MNV). Situace se však dramaticky změnila po převzetí moci komunistickým režimem. Otce z funkce předsedy MNV odvolali a při následné kolektivizaci jej všemi prostředky nutili ke vstupu do jednotného zemědělského družstva (JZD). Vytrvale odmítal, a když v roce 1956 rodinu kontaktoval agent americké zpravodajské služby CIC Lumír Pavlík, rozhodli se mu poskytnout nejen přístřeší, ale také pomoc se získáváním informací. Po prozrazení zatkla Státní bezpečnost otce, bratra, matku i Ludmilu Hermanovou a následně byli s dalšími příbuznými odsouzeni k několika letům vězení. Doma zůstal jen patnáctiletý Stanislav trpící dětskou mozkovou obrnou a malá sestra Milada. Tu si k sobě vzal strýc s tetou a nemocný Stanislav, který se v té době navíc zranil, musel nastoupit do JZD. V květnu 1960 vyhlásil prezident republiky amnestii a všichni věznění členové rodiny byli v jeden den podmíněně propuštěni. Ludmila Hermanová musela po dvou letech strávených v nápravně pracovním táboře přijmout zaměstnání v kuchyni Státního statku v Mladějovicích, odkud jí teprve po roce a půl umožnili odejít do jiného zaměstnání. Dnes žije v Ostravě.