Marie Hlídková

* 1937

  • „A pak byla válka, když jsem byla malá holka. A pamatuju se, to nebyl přistavěnej barák, to byl jenom původní, rovnej. A tak se pamatuju, že tady byla ubytovaná tatínkova švagrová s dětma, v jedný místnosti, že jim nechali, protože v tý Praze to bylo tehdy divoký. A potom začli ti Němci postupovat, tak je tam nechtěl nechat, takže je odstěhoval a sám si tam hlídal byt, jako brácha tatínka si tam hlídal byt v Praze. A ona byla tady s dětma. A vždycky, když letěly letadla, tak se pamatuju, že říkala: ‚Honem k zemi! Honem k zemi! Lehněte si k zemi!‘ Já nevím, jestli je to v Praze tak učili, ale tohle to mi od ní zůstalo v paměti.“

  • „No, a na tom jsem měla bratrance jako vojáka americkýho, důstojníka. A chtěl se podívat, protože se narodil v Sázavě, že byl lampasák, tak ho nepustili sem. Rusové ho sem nepustili. Vysvětloval, že se tady narodil, že by se sem chtěl podívat. Protože tetička tam se třema dětma odlítávala, po tý první světový válce, její manžel tam odešel. A tady nebyla práce, bylo to tady taky strašný, tak její manžel tam letěl dopředu a ona potom s dětma lodí. Lodí, to dřív tolik letadel nebylo, lodí tam jela. No, a tak ho sem nepustili. A ten jim to celej svůj život nemohl odpustit.“

  • „Tehdá říkal, abych šla s ním tam, že tam má jednotku, že mi něco dá. A já jsem se trochu bála, ale šla jsem s ním. Tatínek mě pustil. Přemejšlel a pak mě pustil. A on mi dal takovej špendlík do kravaty, jak se připínala kravata. Ale to musel vzít nějakejm Němcům, protože tam byl žalud jako a rozpuklej na tom špendlíku. Ten byl bílej, ten žalud, a tamto bylo zlatý. A tak to mi dal na památku, a ještě nějaký obrázky. No, ty už dávno nemám. Ale… Takže jsem to měla dlouho, pak jsem to dala Máně, aby si z toho nechala něco udělat, že to nechci.“

  • Full recordings
  • 1

    Stříbrná Skalice, 28.01.2021

    (audio)
    duration: 01:29:03
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

My, jak nad sebou nemáme anděla strážného a četníka, tak nejsme schopní něco udělat

Marie Hlídková se narodila 7. září roku 1937 ve Stříbrné Skalici, zhruba 40 kilometrů od Prahy, tehdy jako Marie Nešporová. Její dva bratranci žijící v Americe byli vojáci americké armády během osvobozování Československa. Zažila osvobozování Stříbrné Skalice Rudou armádou a přebývaní sovětských vojáků ve vesnici v budovách bývalého mlýna a římskokatolické fary. Celý svůj život pracovala v sázavských sklárnách, příležitostně v pohostinství a dalších zaměstnáních v okolí. Zažila zpevňování a rozšiřování cesty mezi Stříbrnou Skalicí a Sázavou i stavbu venkovního hokejového stadionu ve Stříbrné Skalici a další proměny obce. Dodnes (2021) žije ve svém rodném domě ve Stříbrné Skalici.