Jana Honomichlová

„V padesátém třetím si pamatuju – tatínek o tom nechtěl nějak moc mluvit –, ale že byla demonstrace na Masarykově náměstí, že se tam byl podívat s kolegy, že se to tam pak nějak zvrtávalo, tak raději odešel. Jediné, co si pamatuju, že potom byly vyhlášeny nějaké takové akce, aby inteligence chodila pomoct pracujícím do Škodovky. Tatínek byl nasazený někam do Škodovky, nevím teda kam. Jediné, co ho zachránilo –protože vezli někam blbě zajištěné tyče jeřábem a ty mu spadly na nohu, takže měl zlomené všechny prsty na noze. Tím byl vysvobozený, že nemusel dělat v té Škodovce nádeníka.“

„No to byla vlastně teta mé matky, její syn se vyučil u Bati a byl poslán na Trinidad, aby tam zastupoval firmu. A když vypukla válka, tak tam odtud odešel a dal se k RAF, potom jako poručík byl nasazený na nějakou tajnou misi do Itálie a bohužel letadlo v mlze narazilo do skal a letadlo se zřítilo. To mu bylo asi 27, teta se tenkrát prý psychicky zhroutila a celý život měla psychické problémy, protože to byl její jediný syn. A celkem brzo, nějak po padesátém roce zemřela.“