Ing. Pavel Hořák

„Moje matka stejně tak prošla tím obdobím, kdy byla epidemie tyfu v Terezíně, kde se tam vracely nebo docházely všechny ty pochody smrti, kde Němci hnali vlastně všechny z východu z Polska směrem na západ a oni přicházeli zbědovaní do toho Terezína a přinesli s sebou taky tyfus. Matka je ošetřovala, byla určená k ošetřování těchhle lidí, ale když potom byl Terezín osvobozen a přišla tam Rudá armáda, tak sice byla vyhlášena karanténa, ale matka ještě s jednou svojí kamarádkou se sebraly a utekly. Když odcházely z Terezína, tak tam stál český policajt a údajně jim měl říct: ,Slečny, já vás ale nesmím pustit.‘ A pak říkal: ,Ale víte co, já se zrovna teď musím podívat tamhle stranou.‘ A otočil se a nechal je projít. Takže ony zrovna tak dorazily postupně do Prahy a tam se rodiče setkali. Takže řekl bych matematicky devět měsíců po tom setkání se narodil můj starší bratr.“

„Každý den brzy ráno, už někdy ve čtyři ráno byl takzvaně brífink, kdy ti organizátoři znovu prošli tu trasu, tu etapu toho dne, a upozorňovali na všechny možné záludnosti, pasti, co tam jsou, i změny, které byly oproti itineráři. Protože v té Africe, když foukal vítr, tak tam, kde byla nějaká velká duna, tak za týden už byla někde jinde, takže nějaké cesty tam moc nevedly. Když jsme tam byli prvně, tak samozřejmě to bylo v plenéru venku, tak nebylo moc dobře rozumět a slyšet, takže jsme si toho vždycky odnesli polovinu, toho, co nám říkali. Takže tehdy jsem měl ten nápad, který se hrozně osvědčil, pak to všichni používali. Naštěstí, nevím, jak jsme na to přišli, jsem měl s sebou takový malý diktafon, takže já jsem vždycky šel až k té troubě nebo k tomu zesilovači, tam jsem si ten diktafon dal a nahrál jsem všechno, co k tomu dnu říkali. Vůbec jsem ty navigátory nebudil ani ráno, aby tam byli se mnou, a pak jsme se zavřeli do kabiny a já jsem si to pouštěl a diktoval jsem jim detaily, které si zapisovali do toho itineráře, aby věděli. A samozřejmě, když jsem nerozuměl, tak ten diktafon mi umožňoval, abych si to pustil třeba dvakrát třikrát, abych doopravdy porozuměl.“